dnes je 24.11.2024

Input:

č. 1090/2007 Sb. NSS, Důchodové pojištění: počátek běhu lhůty pro vrácení dávky vyplacené ve vyšší výši; k pojmu „orgán sociálního zabezpečení“

č. 1090/2007 Sb. NSS
Důchodové pojištění: počátek běhu lhůty pro vrácení dávky vyplacené ve vyšší výši; k pojmu „orgán sociálního zabezpečení“
k § 118a odst. 3 zákona ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákonů č. 160/1995 Sb. a č. 151/2002 Sb. (v textu též „zákon č. 582/1991 Sb.“)
I. Pro počátek běhu prekluzivní lhůty podle § 118a odst. 3 zákona ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, je rozhodný okamžik, kdy se plátce důchodu dověděl, že výše příjmů omezující výplatu starobního důchodu překročila zákonem stanovenou hranici. Samotná izolovaná informovanost zcela jiného orgánu sociálního zabezpečení než toho, který je oprávněn o vrácení dávky rozhodnout, o výši příjmu určité osoby a z ní plynoucí povinnosti platit pojistné na sociální zabezpečení bez toho, že by byla dána do souvislostí se skutečnostmi o výplatě starobního důchodu (odkdy, zda a po jakou dobu je vyplácen), nemůže vést k započetí běhu prekluzivní lhůty.
II. Ačkoliv § 118a odst. 3 zákona ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, užívá obecný pojem „orgán sociálního zabezpečení“, nelze za něj považovat jakýkoliv orgán sociálního zabezpečení, nýbrž v návaznosti na § 50 odst. 1 téhož zákona pouze orgán, jemuž je příjemce dávky důchodového pojištění povinen písemně ohlásit skutečnosti rozhodné pro trvání nároku na dávku včetně svých příjmů.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2005, čj. 6 Ads 36/2003-61)
Věc: Miroslav S. proti České správě sociálního zabezpečení o vrácení přeplatku na starobním důchodu, o kasační stížnosti žalované.

Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutím ze dne 12. 3. 2001 uložila žalobci povinnost vrátit přeplatek na starobním důchodu ve výši 18 582 Kč. V odůvodnění uvedla, že v dubnu, květnu a červnu 1997 byl žalobce povinen platit zálohy na pojistné na důchodové pojištění z vyměřovacího základu, který je vyšší než dvojnásobek částky životního minima platné pro jednotlivce ke dni 1. ledna příslušného kalendářního roku. Podle § 118a odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. má plátce důchodu nárok na vrácení těch vyplacených částek důchodu, které byly občanu vypláceny, ačkoli přitom nebyly splněny podmínky stanovené zákonem č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce v souladu s tehdy platnou právní úpravou opravný prostředek ke Krajskému soudu v Ostravě. Tento soud napadené rozhodnutí rozsudkem ze dne 31. 7. 2001 potvrdil. V odůvodnění uvedl, že žalobce nesplnil povinnost vyplývající pro něj z § 50 odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., neboť písemně neohlásil plátci důchodu překročení příjmu z výdělečné činnosti podle § 37 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění. Žalovaná se o přeplatku na důchodu dozvěděla až 23. 1. 2001, kdy ještě neuplynula tříletá lhůta pro vrácení vyplacených dávek.
Žalobce se proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě odvolal k Vrchnímu soudu v Olomouci, který tento rozsudek unesením ze dne 28. 2. 2002 zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Důvodem pro toto usnesení bylo, že ze spisů
Nahrávám...
Nahrávám...