dnes je 23.11.2024

Input:

č. 1839/2009 Sb. NSS, Azyl: zjevně nedůvodná žádost; rozhodování o překážkách vycestování

č. 1839/2009 Sb. NSS
Azyl: zjevně nedůvodná žádost; rozhodování o překážkách vycestování
k § 16 a § 28 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění zákonů č. 350/2005 Sb. a č. 501/2004 Sb.
Ustanovení § 28 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném do 31. 8. 2006, je nutno vyložit tak, že pojem „rozhodnutí o neudělení nebo odnětí azylu“ zahrnuje také rozhodnutí o zamítnutí žádosti jako zjevně nedůvodné (§ 16 téhož zákona). V tomto případě je správní orgán povinen rozhodnout též o překážce vycestování.
(Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 1. 2009, čj. 1 Azs 96/2006-80)
Prejudikatura: srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 7. 7. 1989 Soering proti Spojenému království (stížnost č. 14038/88, řada A č. 161, s. 35), ze dne 20. 3. 1991 Cruz Varas a další proti Švédsku (stížnost č. 15576/89, řada A č. 201, s. 28), ze dne 30.10. 1991 Vilvarajah a další proti Spojenému království (stížnosti č. 13163/87, 13164/87, 13165/87, 13447/87 a 13448/87, řada A č. 215, s. 36), ze dne 17. 12. 1996 Ahmed proti Rakousku (stížnost č. 25964/94, Reports 1996-VI, s. 2206*)), ze dne 12. 4. 2005 Shamayev a další proti Gruzii a Rusku (stížnost č. 36378/02, ECHR 2005-HI) a rozsudky velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 15. 11. 1996 Chahal proti Spojenému království (stížnost 22414/93, Reports 1996-V, s. 1853) a ze dne 4. 2. 2005 Mamatkulov a Askarov proti Turecku (stížnosti č. 46827/99 a 46951/99, ECHR 2005-1).
Věc: Oleh B. (Ukrajina) proti Ministerstvu vnitra o udělení azylu, v řízení o kasační stížnosti žalobce.

Žalobce, státní příslušník Ukrajiny, dne 2. 2. 2006 podal žádost o udělení azylu, v níž uvedl, že svou vlast opustil v dubnu roku 2005 pro potíže se státními orgány. Objasnil, že jako zaměstnanec policie měl potíže se svými nadřízenými v souvislosti s vyšetřováním kriminálního případu muže, který těžil z vlivné podpory na jednom z nejvyšších státních orgánů Ukrajiny. Na žalobce byl ze strany jeho nadřízených činěn nátlak, jakým způsobem má věc rozhodnout, a bylo mu vyhrožováno do takové míry, že byl nucen zaměstnání u policie ukončit a opustit zemi původu. Obdobné potíže měli následně i jeho rodinní příslušníci. V České republice se rozhodl požádat o azyl potom, co jej matka upozornila, že jej policisté v případě jeho návratu na Ukrajinu uvězní či zabijí.
Rozhodnutím ze dne 27. 2. 2006 žalovaný zamítl žalobcovu žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu s odůvodněním, že žalobce jako důvod žádosti o udělení azylu uvedl obtěžování ze strany soukromých osob a legalizaci pobytu na území ČR. Žalovaný uvedl, že chování těchto osob vůči žalobci bylo motivováno čistě soukromými zájmy, a to snahou nezákonnými způsoby osvobodit muže, který spáchal trestný čin, přičemž jejich jednání nemělo žádnou souvislost s azylově relevantními důvody. Jednalo se o zneužití pravomoci veřejného činitele ze strany nadřízených žalobce, což mohlo být řešeno v rámci existujícího právního řádu země původu žalobce; toho však
Nahrávám...
Nahrávám...