č. 1960/2009 Sb. NSS, Zaměstnanost: povinnosti vrátit podporu v nezaměstnanosti
č. 1960/2009 Sb. NSS
Zaměstnanost: povinnosti vrátit podporu v nezaměstnanosti
k § 30 odst. 1 písm. a) a § 55 odst. 3 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (v textu také „zákon o zaměstnanosti z roku 2004“)
Při existenci některé ze skutečností bránících zařazení nebo vedení uchazeče o zaměstnání v evidenci uchazečů o zaměstnání může úřad práce podle § 55 odst. 3 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, vydat rozhodnutí o povinnosti vrátit podporu v nezaměstnanosti pouze tehdy, když již předtím kvůli této skutečnosti pravomocně rozhodl o vyřazení uchazeče o zaměstnání z evidence uchazečů o zaměstnání za použití § 30 odst. 1 písm. a) téhož zákona.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2009, čj. 3 Ads 40/2008-114)
Prejudikatura: č. 220/2004 Sb. NSS, č. 652/2005 Sb. NSS, č. 1349/2007 Sb. NSS; nálezy Ústavního soudu č. 164/1994 Sb. a č. 63/1997 Sb.
Věc: Kateřina P. proti Ministerstvu práce a sociálních věcí o vrácení podpory v nezaměstnanosti, o kasační stížnosti žalobkyně.
Úřad práce Brno-město rozhodnutím z 3. 2. 2006 uložil Ivu P. (právní předchůdce žalobkyně) ve výroku I. podle § 18 odst. 1 zákona č 1/1991 Sb., o zaměstnanosti (dále jen „zákon o zaměstnanosti z roku 1991“), povinnost vrátit neprávem přijaté hmotné zabezpečení za období od 24.9. 2004 do 30.9. 2004 ve výši 2 391 Kč; ve výroku II. podle § 55 odst. 2 zákona o zaměstnanosti z roku 2004 povinnost vrátit neprávem přijatou podporu v nezaměstnanosti za období od 1. 10. 2004 do 31. 1. 2005 ve výši 41 000 Kč; ve výroku III. podle § 79 odst. 5 zákona správního řádu (č. 500/2004 Sb.) povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč. To vše ve lhůtě třiceti kalendářních dnů od právní moci rozhodnutí.
Proti výrokům II. a III. tohoto rozhodnutí podal právní předchůdce žalobkyně odvolání. Žalovaný rozhodnutím ze dne 22. 9. 2006 odvolání proti výroku II. zamítl a v této části prvoinstanční rozhodnutí potvrdil. Naproti tomu výrok III. zrušil a řízení v této části zastavil. Žalovaný v odůvodnění rozhodnutí o odvolání uvedl, že právní předchůdce žalobkyně byl jako uchazeč o zaměstnání v rozporu s § 7 odst. 1 zákona o zaměstnanosti z roku 1991 od 24. 9. 2004 jednatelem a společníkem obchodní společnosti „Mezi břehy, s. r. o.“, jež byla téhož dne zapsána v obchodním rejstříku. Proto právní předchůdce žalobkyně nemohl být veden v evidenci uchazečů o zaměstnání a od 24. 9. 2004 musela být tato jeho evidence úřadem práce zrušena. Evidence uchazečů o zaměstnání se přitom považuje za celistvou, a není tudíž možné zrušit pouze její část za dobu od 24. 9. 2004 do 30. 9. 2004 a vzít uchazeče o zaměstnání zpětně do evidence uchazečů o zaměstnání od 1. 10. 2004 na základě zpětné žádosti o zprostředkování zaměstnání. Navíc fyzická osoba se podle § 26 odst. 1 zákona o zaměstnanosti z roku 2004 zařazuje do evidence uchazečů o zaměstnání až dnem podání žádosti o zprostředkování zaměstnání nebo ode dne následujícího po skončení zaměstnání nebo jiných činností, pokud o zprostředkování zaměstnání požádá nejpozději do třech pracovních dnů po skončení zaměstnání nebo jiných činností. Právní předchůdce žalobkyně proto nemohl být veden v evidenci…
