č. 2075/2010 Sb. NSS, Zaměstnanost: povinnost zajišťovat plnění úkolů především zaměstnanci v pracovním poměru
č. 2075/2010 Sb. NSS
Zaměstnanost: povinnost zajišťovat plnění úkolů především zaměstnanci v pracovním poměru
k § 232 odst. 1 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce*)
I. S ohledem na charakter distribuce reklamních letáků jsou u této činnosti ve zvýšené míře dány předpoklady pro aplikaci výjimky z obecné povinnosti zaměstnavatelů zajišťovat plnění svých úkolů především zaměstnanci v pracovním poměru, jak je formulována v § 232 odst. 1 větě druhé zákoníku práce z roku 1965 a blíže specifikována podmínkami pod písmeny a) nebo b) tohoto ustanovení.
II. Ačkoli obecná priorita zajišťování úkolů zaměstnavatelů především zaměstnanci v pracovním poměru je zřejmá a nezpochybnitelná, z § 232 odst. 1 zákoníku práce z roku 1965 nelze dovozovat, že dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr lze uzavírat pouze tehdy, když konkrétní zaměstnavatel má uzavřeny také pracovní smlouvy (alespoň jednu či třeba tolik, aby tyto pracovní smlouvy měly v absolutních číslech převahu). Dané ustanovení je formulováno toliko jako obecné kritérium a nelze jej vztahovat na každého jednotlivého zaměstnavatele.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2010, čj. 4 Ads 140/2008-147)
Věc: Dana N. proti Ministerstvu práce a sociálních věcí o uložení pokuty za porušení pracovněprávních předpisů, o kasační stížnosti žalobkyně.
Úřad práce v Olomouci provedl u žalobkyně kontrolu dodržování pracovněprávních předpisů, při které bylo zjištěno, že žalobkyně v průběhu roku 2004 uzavřela 274 dohod o provedení práce, ale neuzavřela žádný pracovní poměr. Z celkového počtu bylo 273 dohod uzavřeno na „distribuci reklamních a propagačních materiálů“, paušální odměna činila 515 Kč/hod, a rozsah práce byl maximálně 8 hodin měsíčně. Jedna dohoda byla uzavřena na „organizaci distribuce“, paušální odměna činila 500 Kč/hod, a rozsah práce byl maximálně 2 hodiny měsíčně. Úřad práce dne 25. 5. 2005 žalobkyni uložil podle § 9 odst. 1 zákona č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti, ve znění platném do 30. 9. 2004 („zákon o zaměstnanosti“) pokutu ve výši 100 000 Kč za zaviněné porušení § 232 odst. 1 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění platném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „zákoník práce“), jehož se měla dopustit tím, že nezajišťovala plnění svých úkolů především zaměstnanci v pracovním poměru, přičemž dohody o provedení práce neuzavírala jen výjimečně.
Odvolání žalobkyně bylo zamítnuto dne 23. 6. 2005. Žalovaný v rozhodnutí uvedl, že nemohl námitky žalobkyně akceptovat a odkázal na § 232 odst. 1 zákoníku práce, podle kterého jsou zaměstnavatelé povinni zajišťovat plnění svých úkolů především zaměstnanci v pracovním poměru a jen výjimečně mohou k plnění svých úkolů nebo k zabezpečení svých potřeb uzavírat s fyzickými osobami také dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr (dohodu o provedení práce, dohodu o pracovní činnosti). V daném případě bylo však provedenou kontrolou nepochybně prokázáno, že žalobkyně jako zaměstnavatel postupovala v rozporu s tímto ustanovením, když žádné stálé zaměstnance v pracovním poměru neměla a předmět své činnosti…
