dnes je 23.11.2024

Input:

č. 641/2005 Sb. NSS, Řízení před soudem: rozhodnutí věci bez nařízení jednání

č. 641/2005 Sb. NSS
Řízení před soudem: rozhodnutí věci bez nařízení jednání
k § 51 a § 103 odst. 1 písm. d) soudního řádu správního
Pokud soud řádně doručil účastníku řízení výzvu k vyjádření, zda souhlasí s tím, aby soud rozhodl ve věci bez jednání (§ 51 s. ř. s.), a účastník řízení ve lhůtě dvou týdnů od doručení této výzvy nevyjádřil svůj nesouhlas, má se za to, že s takovým postupem souhlasí. Napadá-li za této situace účastník řízení rozhodnutí soudu kasační stížností z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., přičemž vadu řízení spatřuje v tom, že mu byla odepřena možnost jednat před soudem, zamítne Nejvyšší správní soud takovou kasační stížnost jako nedůvodnou (§ 110 odst. 1 s. ř. s.).
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2004, čj. 6 Azs 36/2003-50)
Věc: Myloka N. (Ukrajina) proti Ministerstvu vnitra o udělení azylu, o kasační stížnosti žalobce.

Žalovaný dne 9. 9. 2002 zamítl žalobcovu žádost o udělení azylu podle § 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu jako zjevně nedůvodnou.
Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce opravným prostředkem u Vrchního soudu v Praze, ve kterém soud žádal o přezkoumání z důvodu, že nebyla použita všechna fakta. Žalobce také poukázal na skutečnost, že na Ukrajině nemá ani práci ani dům, neboť ten byl v roce 1999 zničen povodní. Žádnou konkrétní skutečnost, ze které by vyplývala nesprávnost nebo nezákonnost rozhodnutí žalovaného, však nenamítl.
Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích, na nějž věc přešla v souvislosti se změnou právní úpravy správního soudnictví po 1. 1. 2003, rozsudkem ze dne 22. 5. 2003 žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobce totiž neuvedl v průběhu řízení před žalovaným skutečností, které by nasvědčovaly tomu, že je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, ani skutečnosti, které by svojí intenzitou odůvodňovaly strach z pronásledování na Ukrajině z důvodu pravoslavného vyznání, ukrajinské národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání politických názorů.
Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností. Vyjádřil s rozhodnutím nesouhlas a poukázal zejména na skutečnost, že v České republice pracuje již od roku 1992, má zde provdanou sestru a dosud se řádně podroboval podmínkám azylového řízení. Do roku 2002 žil stěžovatel v České republice „pololegálně“ a svůj pobyt se poté rozhodl legalizovat. Stěžovatel by zde rád založil rodinu a pracoval zde; přitom přiznává, že důvody jeho žádosti o azyl byly důvody ekonomickými. Stěžovatel dále namítá, že použité zprávy o situaci na Ukrajině nejsou objektivní. Podle stěžovatele sama skutečnost, že požádal o azyl, je skutečností, která brání stěžovatelově návratu zpět do země původu, neboť žádost o azyl se považuje za vlastizradu, která je trestným činem. Navíc stěžovatel namítá, že nebyl účasten osobního projednání věci, s čímž nesouhlasí, a tvrdí, že byl tímto postupem zkrácen na svých právech.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
Pokud jde o důvody kasační stížnosti, stěžovatel v ní popisuje svoji ekonomickou situaci, napadá zprávy o situaci na Ukrajině, které jsou součástí správního spisu, pro jejich
Nahrávám...
Nahrávám...