Všichni snižují náklady. Supermarkety informují o
nejnižších cenách, i když by mnozí zákazníci raději uvítali vyšší kvalitu
nabízeného zboží. Také firmy najímají experty typu Chucka Norrise, kteří
slibují zázraky. Víte, co udělají, když klesají objednávky? Otevřou excelovskou
tabulku a napíší do ní úspory. Nejdříve se sníží náklady u dodavatelů, potom se
redukují nadbyteční zaměstnanci, výrobní plochy, zásoby.
Nic proti snižování nákladů. Mnohé projekty pod názvem
cost attack však spíš připomínají útok na zdravý rozum. Ušetřím
plochu, ohradím ji páskou a vyčíslím úsporu. Dosud jsem nepochopil, jaká je
úspora z prázdné plochy, kterou mám v hale a na níž nestojí žádný stroj. Také
nerozumím tomu, jak se dá zvýšit celková efektivnost zařízení redukcí
ztrátových časů, když klesají objednávky a tím i vytížení tohoto stroje. A když
to nestačí, začneme redukovat personální náklady. Od snižování nákladů na
vzdělání (stále nechápu, proč se peníze určené na vzdělávání nazývají náklady a
peníze na stroje investice) až po propouštění lidí.
Excel je geniální nástroj. Můžeme do něho napsat
cokoliv a šéfové tomu uvěří. Tabulka vypadá, jako by ji někdo pečlivě
vypočítal. Chybí objednávky? Napište je do excelu. Že nakonec nepřišly? Tak si
vymyslete jiné. Nestačí, když ušetříte milión korun, ale potřebujete dva? Tak
do tabulky napište dva. Že se to nedá? Pak napište katalog opatření. Že to
nestačí? Tak uveďte odpovědné osoby - nejlépe ty, které nejsou přítomny nebo
nechápavě kroutí hlavou. Opatření se nesplnila? Tak zapište další. A tak to
dělejte stále dokola. Že to jednou praskne? No a co, Chuck Norris půjde šetřit
do jiné firmy a bude mít o jednu referenci víc.
Zapomínáme, že firmy nevydělávají na úsporách, ale
na prodeji. Výsledky podnikání závisí více na lidech ve firmě než na
…