Vytknout někomu nedostatky, vyjádřit mu nespokojenost s vykonanou
prací nebo chováním, postavit ho do latě - jak snadné, milý Watsone.
Podle reakcí účastníků na mých kurzech manažerských
dovedností to zdaleka tak jednoduché není. Zpětnou vazbu lidem poskytovat
musíme (nebo bychom aspoň měli), a to i tu negativní. Ale když ono je to tak
nepříjemné. Někteří to řeší tak, že se tomu pokud možno vyhýbají a nechávají
problémy a nedostatky vyhnívat. Jiní opakovaně a bezúspěšně apelují na své
podřízené: Už jsem Vám přece říkal stokrát, že nemáte dělat... Kolikrát Vám to
mám ještě opakovat? Další se rozčilují, křičí a bouchají do stolu. Co děláte
Vy?
Vzpomeňte si na situaci, kdy Vás naposledy někdo kritizoval nebo Vám
něco vytýkal. Jak jste se při tom cítili? Na co jste se v tom okamžiku
soustředili? Co jste říkali nebo dělali? Co jste měli naopak tendenci dělat
nebo nedělat?
Negativní zpětná vazba je pro nás obvykle nepříjemná.
Vnímáme ji jako osobní útok, jako ohrožení našeho ega. Cítíme se
mizerně, ublíženě, ukřivděně, zneváženě. Jestliže na nás někdo útočí, musíme se
přece bránit. A tak okamžitě snášíme důvody, proč se něco nepovedlo, či proč
jsme něco neudělali. V řadě případů nejde o skutečné důvody, ale o výmluvy.
Hledáme vnější příčiny a viníky našeho neúspěchu. Jen málokdo hledá
chybu také v sobě, jen málokdo dokáže otevřeně přijmout odpovědnost a říci:
Ano, to jsem neudělal, je to moje chyba. Někdy je nejlepší obranou útok, a
tak přejdeme do protiútoku a začneme něco vytýkat svému kritikovi: Tobě se
nelíbí, že já , ale podívej se na sebe, jak ty .... V takové chvíli veškerou
svoji energii a úsilí věnujeme na obranu svého já. Většinou se přitom
nesoustředíme na věcný obsah výtky a už vůbec se nezaměřujeme na možnost
nápravy nebo zlepšení.
Pokud se chceme obranné nebo útočné reakce partnera
vyvarovat nebo ji alespoň zmírnit, je třeba nahradit kritiku konstruktivní
zpětnou vazbou. Jaký je mezi nimi rozdíl?
Kritika:
útočí na člověka, na osobu, je zaměřená na vlastnosti nebo
schopnosti člověka, dává partnerovi nálepky (Ty jsi ale neschopný,
nespolehlivý, líný, pomalý );
často zobecňuje, používá výrazy jako vždycky, nikdy, pořád
(Na tebe se nikdy nedá spolehnout!, Pořád chodíš pozdě!);
používá hodnotící výrazy (Tohle jsi udělal špatně., Zase
jsi to úplně zpackal.);
je zaměřená na minulost, na to, co se stalo a proč se to
stalo;
obviňuje, hledá viníky;
je negativní - říká druhému, aby něco nedělal, někým nebyl;
dusí rozvoj a učení.
Naproti tomu konstruktivní zpětná vazba: