§ 223 ZP Krácení dovolené

Právo na dovolenou, které zaměstnanci vznikne, je možné od 1. 1. 2021 krátit pouze o neomluveně zameškanou pracovní směnu. Dosavadní způsob zjišťování práva na dovolenou podle minimálního počtu odpracovaných dní a následného případného krácení práva na dovolenou, pokud zaměstnanci nepracovali z důvodu některých překážek v práci (např. dočasná pracovní neschopnost či rodičovská dovolená), je zrušen. Případné zameškané doby se zohledňují ihned při vzniku práva na dovolenou.

Krácení práva na dovolenou z důvodu neomluveně zameškané pracovní směny je sankčním opatřením zaměstnavatele za to, že zaměstnanec porušil svou základní povinnost, kterou vůči zaměstnavateli má, a to podle § 38 odst. 1 písm. b) ZP konat osobně práci podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní nebo jinak dohodnuté pracovní době. Krácení dovolené z důvodu absence není povinné, záleží na rozhodnutí zaměstnavatele. I když má zaměstnanec neomluvenou absenci, zaměstnavatel z tohoto důvodu krátit dovolenou nemusí.

I při krácení pro neomluvenou absenci je však nutné zdůraznit, že lze krátit pouze tu dovolenou, na kterou zaměstnanci vzniklo právo, protože splnil potřebné podmínky (viz § 213 a 215 ZP). Jestliže zaměstnanec podmínky vzniku práva na dovolenou nesplní, nelze mu dovolenou krátit.

Zaměstnanec právo na zkrácenou část dovolené ztrácí. Ke krácení dovolené dochází bez ohledu na to, zda dovolená již byla vyčerpána anebo nikoliv. Jestliže dovolená (nebo její část) byla vyčerpána a zaměstnanci byla náhrada mzdy nebo platu za takto vyčerpanou dovolenou vyplacena, musí ji zaměstnanec zaměstnavateli vrátit. Pokud zaměstnanec dovolenou ještě nečerpal, bude mu dovolená poskytnuta už pouze v tom rozsahu, který zbývá po jejím zkrácení. Povinnost zaměstnance vrátit vyplacenou náhradu mzdy nebo platu za dovolenou nebo její část, na niž ztratil právo, upravuje § 222 odst. 4 ZP. Zaměstnavatel má také právo bez souhlasu zaměstnance provést z jeho mzdy srážku podle § 147 odst. 1 písm. e) ZP na náhradu mzdy nebo platu za dovolenou, na niž zaměstnanec ztratil právo nebo na niž mu právo nevzniklo. Zaměstnanec má povinnost zaměstnavateli vrátit vyplacenou náhradu mzdy nebo platu, i když nelze provést srážku ze mzdy, protože buď její výše neumožňuje srážku provést v dostatečném rozsahu, nebo vůbec, anebo pracovní poměr již skončil. Zaměstnavatel má tak vůči zaměstnanci pohledávku, kterou může samostatně vůči zaměstnanci uplatnit, a to v případě neuhrazení i soudní žalobou u soudu příslušného podle bydliště zaměstnance.

Zaměstnavatel může dovolenou krátit jen za neomluveně zameškanou směnu, a to o počet neomluveně zameškaných hodin; neomluvená zameškání kratších částí jednotlivých směn lze sčítat. Z této úpravy vyplývá, že aby mohl zaměstnavatel ke krácení dovolené přistoupit, musí zaměstnanec neomluveně zameškat alespoň 1 směnu, a to buď vcelku, anebo součtem zameškání kratších částí jednotlivých směn. Pokud by zaměstnanec zameškal v kalendářním roce pouze 2 hodiny v jedné směně, nelze podle mého názoru ke krácení dovolené přistoupit, protože není naplněna podmínka upravená v § 223 odst. 1 ZP, že zaměstnavatel může dovolenou krátit jen za neomluveně zameškanou směnu. Směnou se podle § 78 odst. 1 písm. c) ZP rozumí část týdenní pracovní doby bez práce přesčas, kterou je zaměstnanec povinen na základě předem stanoveného rozvrhu pracovních směn odpracovat.