2024.23.03
Posuzování první "přepočetné" hodiny u kratších úvazků
JUDr. Jan Vácha, Ph.D.
ÚVODEM
V tzv. případě Lufthansa řešeném na podzim předchozího roku před Soudním dvorem Evropské unie velice pravděpodobně došlo k zásadní změně ve vnímání problematiky posuzování práce přesčas u kratších úvazků. Soudní dvůr Evropské unie musel v tomto případě totiž vyřešit otázku, zda je s požadavky evropského práva souladný případ, kdy vnitrostátní právní úprava připouští, aby byla dodatečná odměna pro zaměstnance na kratší i na plný úvazek jednotně vázána na překročení téhož počtu odpracovaných hodin. A dospěl pro mnohé k poměrně překvapivému závěru, který zaměstnavatele rozhodně nepotěší, a to, že vnitrostátní právní úprava, která podmiňuje vyplacení dodatečné odměny jednotně u zaměstnanců na kratší úvazek a u srovnatelných zaměstnanců na plný úvazek překročením stejného počtu odpracovaných hodin v rámci dané činnosti, představuje "méně příznivé" zacházení se zaměstnanci na kratší úvazek, a je tedy rozporná s požadavky evropského práva.
Tento závěr nemůže dle názoru Soudního dvora Evropské unie dokonce zvrátit ani argument, že účelem vyplacení dodatečné odměny po překročení stejného počtu odpracovaných hodin jednotně u všech zaměstnanců, nehledě na rozsah jejich úvazku, je kompenzace zvláštního pracovního zatížení spojeného s touto činností. Mohlo by se tedy zdát, že současné znění § 78 odst. 1 písm. i) ZP věta druhá, kde se stanoví, že "u zaměstnanců s kratší pracovní dobou je prací přesčas (až) práce přesahující stanovenou týdenní pracovní dobu.", to má tzv. za sebou a bude třeba změna vnitrostátní právní úpravy. To se ukázalo ještě více zřejmé v souvislosti s dalším obdobným případem vyřešeným před Soudním dvorem Evropské unie během letních prázdnin tohoto roku, který je zmíněn v závěru a bude předmětem detailnějšího rozboru v některém z dalších čísel Zpravodaje.
SKUTKOVÁ PODSTATA SPORU
Zaměstnanec byl zaměstnán u společnosti Lufthansa jako pilot a první důstojník. Pracoval na tzv. kratší úvazek v rozsahu 90 % stanovené týdenní pracovní doby pilota pracujícího na plný úvazek. Jeho základní mzda byla snížena o 10 %.
V souladu s účinnými kolektivními smlouvami ve společnosti Lufthansa byla doba letové služby základním prvkem pracovní doby, který byl odměňovaný základní odměnou. Nad rámec základní odměny mohl zaměstnanec pobírat odměnu za přesčasové hodiny letové služby, tzv. dodatečnou odměnu, pokud v jednom měsíci odpracoval určitý počet hodin letové služby a překročil tak prahové hodnoty stanovené pro "aktivaci" dodatečné odměny. Za tímto účelem stanovily kolektivní smlouvy "tři postupně se zvyšující hodinové sazby", které byly vyšší než sazba vypočítaná ze základní odměny. Kolektivní smlouvy však nestanovily snížení těchto prahových hodnot pro zaměstnance na kratší úvazek poměrně podle jejich podílu práce na kratší úvazek.
Žalobce, tj. pilot na kratší úvazek, měl za to, že má právo na dodatečnou odměnu již tehdy, pokud překročí takové prahové hodnoty, které budou oproti prahovým hodnotám pro zaměstnance konajícího práci na plný úvazek sníženy podle jeho podílu práce na kratší úvazek. Tvrdil, že pokud nejsou prahové hodnoty pro zaměstnance na kratší úvazek sníženy, je s ním zacházeno v kontextu požadavků rámcové dohody o částečném pracovním úvazku méně příznivě než se srovnatelným zaměstnancem na plný úvazek, neboť jednak není zohledněna zásada "poměrným dílem", a jednak rozdílné zacházení není odůvodněno žádnými objektivními důvody.
Společnost Lufthansa namítala, že existují objektivní důvody, které odůvodňují rozdílné zacházení se zaměstnanci na kratší úvazek oproti zaměstnancům na plný úvazek, neboť dodatečná odměna po překročení prahových hodnot má za cíl kompenzovat specifické pracovní zatížení.
PŘEDBĚŽNÁ OTÁZKA K SDEU
Německé soudy měly pochybnost, jak danou situaci vyřešit. Byly si totiž vědomy dvou starších rozsudků Soudního dvora Evropské unie, a sice rozsudku ve věci Helmig a rozsudku ve věci Elsner-Lakeberg, které se mu zdály být, vzhledem k právním závěrům v nich obsažených, protichůdné.
Konkrétně se německý Spolkový pracovní soud dotázal Soudního dvora Evropské unie, zda "zachází vnitrostátní zákonné ustanovení se zaměstnanci na částečný úvazek méně příznivě než se srovnatelnými zaměstnanci na plný úvazek ve smyslu ustanovení 4 bodu 1 rámcové dohody o částečném pracovním úvazku, pokud připouští, aby byla dodatečná odměna pro zaměstnance na částečný i na plný úvazek jednotně vázána na překročení téhož počtu odpracovaných hodin, a umožňuje tak, aby se brala v potaz celková odměna, a nikoli složka mzdy tvořená dodatečnou odměnou?" V případě, že by Soudní dvůr Evropské unie na tuto otázku odpověděl kladně, si německý soud připravil ještě dodatečnou otázku, a sice, "zda je vnitrostátní zákonné ustanovení, které umožňuje právo na dodatečnou odměnu podmínit tím, že je u zaměstnanců na částečný i na plný úvazek jednotně překročen týž počet odpracovaných hodin, slučitelné s rámcovou dohodou o částečném pracovním úvazku, pokud je účelem dodatečné odměny kompenzovat specifické pracovní zatížení?"
ZÁVĚRY SOUDNÍHO DVORA EVROPSKÉ UNIE
Soudní dvůr Evropské unie nejdříve v obecné rovině v souvislosti s ustanovením 4 bodem 1 rámcové dohody o částečném pracovním úvazku konstatoval, že v souladu s cílem odstranění diskriminace mezi zaměstnanci na kratší úvazek a zaměstnanci na plný úvazek, pokud jde o pracovní podmínky, uvedené ustanovení brání tomu, aby se zaměstnanci na kratší úvazek bylo zacházeno "méně příznivě" než se srovnatelnými zaměstnanci na plný úvazek pouze z toho důvodu, že pracují na kratší úvazek, pokud rozdílné zacházení nelze odůvodnit objektivními důvody. V daném ohledu doplnil, že účelem uvedeného ustanovení je zajistit uplatňování zásady zákazu diskriminace u zaměstnanců na kratší úvazek s cílem zabránit tomu, aby zaměstnavatel využil pracovní poměr takové povahy k tomu, aby byla těmto zaměstnancům upřena práva, která jsou přiznána zaměstnancům na plný úvazek.
V tomto kontextu Soudní dvůr Evropské unie dovodil, že z přezkumu složek odměny dotčených zaměstnanců vyplývá, že pilot na kratší úvazek pobírá dodatečnou odměnu nikoli za první hodinu, která překračuje první úroveň jeho individuální prahové hodnoty, ale až teprve poté, když je překročena první úroveň prahové hodnoty stanovená pro piloty na plný úvazek. To platí obdobně pro druhou a třetí úroveň prahových hodnot.
Piloti na kratší úvazek tak…
