§ 234-235 ZP Kvalifikační dohoda

 NahoruPodmínky uzavření kvalifikační dohody

Úprava kvalifikační dohody v § 234 a 235 ZP vychází v zásadě z dřívějšího zákoníku práce s tím, že byla provedena některá zpřesnění. Mimo jiné zákoník práce zavedl pro tuto dohodu, dříve nepojmenovanou, název "kvalifikační dohoda". Touto dohodou se zaměstnavatel zavazuje umožnit zaměstnanci zvýšení kvalifikace a zaměstnanec se zavazuje k setrvání v pracovněprávním vztahu u zaměstnavatele po sjednanou dobu až 5 let nebo k úhradě nákladů zaměstnavateli, které vynaložil na zvýšení jeho kvalifikace, při nesplnění tohoto závazku. Závazek zaměstnance k setrvání v zaměstnání začíná od zvýšení kvalifikace. Zaměstnanec je povinen vynaložené náklady zaměstnavateli uhradit i tehdy, když skončí pracovní poměr před zvýšením kvalifikace. Dohodu je možné uzavřít zásadně ke zvyšování kvalifikace. Při prohlubování kvalifikace je možné ji uzavřít, jestliže předpokládané náklady dosahují alespoň 75 000 Kč. Tuto částku může vláda nařízením zvýšit. Má-li být uzavřena kvalifikační dohoda k prohloubení kvalifikace, nemůže zaměstnavatel zaměstnanci prohloubení kvalifikace uložit. Předpokládané náklady nemusí být totožné s náklady skutečnými – jejich kalkulace může vycházet z předpokladu nákladů v budoucnu, jejichž skutečná výše nemusí být předem přesně známa (viz další výklad). Eventuální nepřiměřené nadhodnocení těchto nákladů ale nemůže mít povahu obcházení zákona za účelem, aby se uměle dosáhlo hodnoty 75 000 Kč. Takové právní jednání by bylo neplatné podle §  586 NOZ.

Od ustanovení § 234 odst. 1 ZP nebylo možné se do 31. 12. 2011 odchýlit. Toto ustanovení bylo uvedeno v § 363 odst. 2 ZP, v němž byla vyjmenována některá ustanovení zákona, od nichž nebylo odchýlení možné. Nebylo proto například přípustné sjednat povinnost zaměstnance uhradit zaměstnavatelem vynaložené náklady, jestliže z vlastní vůle zvyšování kvalifikace předčasně ukončí, ačkoliv pracovní poměr trvá, a nebylo možné dohodnout ani jiné případy, kdy by zaměstnanci vznikla povinnost k úhradě nákladů nad rámec zákona. Určitým problémem pro kogentní – kategorické pojetí dohody byla skutečnost, že v § 234 odst. 1 ZP je uveden obsah kvalifikační dohody slovem "zejména", tedy nikoliv taxativním, úplným vymezením. Tomu však bylo třeba rozumět tak, že v dohodě sice mohly být sjednány další podmínky, které zákon neuvádí, avšak nikoliv odchylně od právní úpravy obsažené v § 234 odst. 1 a 2 ZP a – pokud jde o povinné obsahové a formální náležitosti – též nikoliv odchylně od § 234 odst. 3 a 4 ZP (ve vztahu k tomuto ustanovení zůstala i nyní kategorická úprava zachována). Nebylo tedy možné zpřísnit závazek zaměstnance.

 NahoruVývoj možnosti zpřísnění závazku zaměstnance

To se změnilo v důsledku novely zákoníku práce provedené s účinností od 1. 1. 2012 zákonem č. 365/2011 Sb., jímž byl vypuštěn odstavec 2 v § 363 ZP. Formulace § 234 odst. 1 se přitom nezměnila, přičemž ta sama o sobě kategorická není. Výše uvedený závazek zaměstnance, který bez uznatelných důvodů nedokončí dohodnuté vzdělávání, aniž by došlo k rozvázání pracovního poměru, tak byl možný. V dohodě by ale – s ohledem na obecný princip dobrých mravů – měly být vymezeny případy, kdy povinnost zaměstnance vrátit zaměstnavatelem vynaložené prostředky nenastane například z důvodu ukončení vzdělávání z vážných zdravotních, rodinných či jiných osobních důvodů. Naopak, i nadále, za kogentní bylo třeba považovat ustanovení § 234 odst. 2 ZP, pokud jde o předpokládanou výši nákladů na prohloubení kvalifikace, což bylo dáno povahou tohoto pravidla.

Avšak novelou zákoníku práce, provedenou s účinností od 1. 1. 2014 zákonem č. 303/2013 Sb., došlo opět k zpřísnění v možnosti sjednat závazek méně výhodně pro zaměstnance oproti zákonu. V ustanovení § 1a odst. 2 ZP byla základní zásada zvláštní zákonné ochrany postavení zaměstnance [ § 1a odst. 1 písm. a) ZP ] prohlášena za zásadu, jež vyjadřuje hodnotu, která chrání veřejný pořádek. Od ní se nelze podle ustanovení § 1 odst. 2 NOZ odchylovat. V předchozím odstavci komentáře uvedený závazek tak již není možný.

Pokud jde o prohlubování kvalifikace, došlo naopak od roku 2014 k uvolnění právní úpravy, a to v důsledku nového občanského zákoníku. Ten již nezakazuje odchýlení se od zákona v případě, že to povaha ustanovení nepřipouští, ale namísto toho stanoví zákaz odchýlení se, pokud by to odporovalo veřejnému pořádku. Ten je pro pracovněprávní účely vymezen zásadně v ustanovení § 1a odst. 2 ZP, mimo jiné zásadou zvláštní zákonné ochrany postavení zaměstnance. Ustanovení § 234 odst. 2 ZP, které stanoví požadavek pro uzavření kvalifikační dohody při prohlubování kvalifikace, aby předpokládané náklady dosáhly alespoň 75 000 Kč, tak již nemá kogentní povahu. Je tedy možné dohodu uzavřít i při nižších předpokládaných nákladech. Nejde totiž o porušení uvedené základní zásady, neboť takové ujednání nemusí být vůbec pro zaměstnance nevýhodné – zaměstnavatel by mu totiž bez dohody prohlubování kvalifikace neumožnil. I tento aspekt je ale nutné posoudit – jestliže by zaměstnavatel na vyslání zaměstnance trval za každou cenu, nebylo by odchýlení se přípustné.