č. 2571/2012 Sb. NSS, Daň z příjmů: příjem z poplatku za odstřel zvěře s doprovodem
č. 2571/2012 Sb. NSS
Daň z příjmů: příjem z poplatku za odstřel zvěře s doprovodem
k § 32 odst. 5 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti
k § 7 a § 10 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném pro zdaňovací období let 2004 a 2005
Příjem z poplatku za odstřel zvěře s doprovodem dle § 32 odst. 5 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, nemůže být považován za příjem z podnikání či jiné samostatné výdělečné činnosti dle § 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ale je třeba jej považovat za tzv. další příjem podle § 10 tohoto zákona.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 9. 2011, čj. 8 Afs 56/2010-73)
Prejudikatura: č. 1266/2007 Sb. NSS; nález Ústavního soudu č. 49/2007 Sb.
Věc: Ing. Zbyněk K. proti Finančnímu ředitelství v Ostravě o daň z příjmů fyzických osob, o kasační stížnosti žalovaného.
Finanční úřad v Jeseníku doměřil rozhodnutími ze dne 8. 9. 2008 žalobci daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období let 2004 a 2005. K odvolání žalobce žalovaný rozhodnutími ze dne 30. 10. 2009 změnil rozhodnutí týkající se roku 2004 tak, že snížil správcem daně vyměřenou daň, a zamítl odvolání týkající se daňové povinnosti za rok 2005. V obou rozhodnutích dospěl k názoru, že činnost žalobce (výkon práva myslivosti) nelze považovat za podnikání podle § 2 odst. 1 obchodního zákoníku. Žalobce neměl možnost volně a samostatně rozhodovat o tom, jaké činnosti a v jakém rozsahu bude při výkonu práva myslivosti realizovat. Příjmy z této činnosti tak nejsou příjmy podle § 7 zákona o daních z příjmů.
Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce samostatnými žalobami u Krajského soudu v Ostravě. Namítal, že provozuje honitbu a jeho hlavní příjmy plynou z poplatkového odstřelu zvěře, prodeje zvěřiny a pronájmu chaty. Správní orgány nesprávně vyložily pojem „myslivost“, jestliže tuto činnost bez ohledu na její faktickou povahu nepovažují za podnikání. Nesouhlasil také se stanoviskem Ministerstva zemědělství ze dne 19. 8. 2003, podle kterého myslivost není ani podnikáním ve smyslu obchodního zákoníku, ani živností ve smyslu zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon). Nesouhlasil též s žalovaným při interpretaci § 25 živnostenského zákona. Poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2006, čj. 5 Afs 8/2005-79, č. 1266/2007 Sb. NSS, který se zabýval vztahem § 7 a § 10 zákona o daních z příjmů. Ekonomická podstata činnosti „výkon práva myslivosti“ má všechny znaky podnikání definované v § 2 odst. 1 obchodního zákoníku, a to včetně samostatnosti. Poukaz na nález Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2006, sp zn. Pl. ÚS 34/03, č. 49/2007 Sb., nepovažoval za správný, neboť Ústavní soud neposuzoval, jakým způsobem se mají zdaňovat příjmy z myslivosti, ale kolizi vlastnického práva s mysliveckým právem. Správní orgány odmítly z důvodu údajné diskriminace vůči neziskovým organizacím vyjádření Ministerstva financí ze dne 18. 12. 2007. Toto stanovisko potvrdilo, že příjmy z myslivosti patří pod § 7 odst. 2 písm. b) zákona o daních z příjmů.
Krajský soud spojil věci ke společnému projednání a rozsudkem ze dne 3. 8. 2010, čj. 22 Ca 323/2009-41, napadená rozhodnutí žalovaného i…
