č. 2974/2014 Sb. NSS, Řízení před soudem: přezkum rozhodnutí rektora ve věci výjimky ze studijního a zkušebního řádu
č. 2974/2014 Sb. NSS
Řízení před soudem: přezkum rozhodnutí rektora ve věci výjimky ze studijního a zkušebního řádu
k § 62 a § 63 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách)
k § 65 odst. 1 soudního řádu správního
Samotné rozhodnutí rektora vysoké školy o neudělení výjimky ze studijního a zkušebního řádu spočívající v prominutí nevykonání státní závěrečné zkoušky v určené lhůtě (§ 62 a § 63 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách) nezasahuje do právní sféry studenta, a není tedy rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. Ze stejného důvodu není samostatně přezkoumatelný ani procesní postup vedoucí k neudělení výjimky.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 10. 2013, čj. 1 As 52/2012-114)
Prejudikatura: č. 14/2003 Sb. NSS, č. 809/2006 Sb. NSS, č. 1982/2010 Sb. NSS, č. 2583/2012 Sb. NSS, č. 2598/2012 Sb. NSS a č. 2908/2013 Sb. NSS.
Věc: Jan V. proti Univerzitě Palackého v Olomouci o udělení výjimky ze studijního a zkušebního řádu, o kasační stížnosti žalobce.
Žalobce podal žádost o výjimku ze Studijního a zkušebního řádu Univerzity Palackého v Olomouci (dále jen „studijní a zkušební řád“) spočívající v prominutí nevykonání státní závěrečné zkoušky v určené lhůtě. Podle studijního a zkušebního řádu je student, který v akademickém roce splnil všechny podmínky pro vykonání státní závěrečné zkoušky, povinen složit státní závěrečnou zkoušku nejpozději ve dvou bezprostředně po sobě následujících akademických rocích při současném dodržení maximální doby studia. V daném případě měl žalobce zkoušku vykonat nejpozději do 31. 8. 2010. To však neudělal, a proto požádal o shora uvedenou výjimku. O žádosti následně rozhodl rektor žalované dne 8.11.2011 tak, že výjimku neudělil.
Proti rozhodnutí žalované podal žalobce žalobu u Krajského soudu v Ostravě, který ji usnesením ze dne 19.1.2012, čj. 22 A 4/2012-24, odmítl. Podle názoru krajského soudu nebylo rozhodnutí rektora ohledně udělení výjimky ze studijního a zkušebního řádu rozhodnutím podle § 65 odst. 1. s. ř. s., protože se na něj vztahovala kompetenční výluka ve smyslu § 70 s. ř. s., čímž bylo ze soudního přezkoumání vyloučeno. Krajský soud dále uvedl, že žalobce v daném případě neměl subjektivní veřejné právo na udělení výjimky a jeho žádosti žalovaná nemusela vyhovět. Pokud by v důsledku neudělení výjimky nastala taková situace, která by vedla k ukončení studia, pak by teprve rozhodnutí o ukončení studia bylo rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., a bylo by proto přezkoumatelné ve správním soudnictví. Ve své argumentaci krajský soud odkázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 10. 2009, sp. zn. I. ÚS 1910/09, resp. na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 12. 2011, čj. 9 As 66/2011-62, v jiné věci stejného žalobce proti témuž žalovanému.
Proti výše uvedenému rozsudku podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost. Stěžovatel především argumentoval, že i když na určitá kladná rozhodnutí správních orgánů neexistuje právní nárok, je i v těchto případech dán právní nárok na řádný správní proces. V tomto ohledu poukázal na usnesení rozšířeného…
