č. 3593/2017 Sb. NSS, Školství: přijímací řízení ke studiu na vysoké škole
č. 3593/2017 Sb. NSS
Školství: přijímací řízení ke studiu na vysoké škole
k § 49 odst. 1 a 4 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění zákonů č. 147/2001 Sb. a č. 562/2004 Sb.
Veřejná vysoká škola je oprávněna stanovit jako další podmínku přijetí uchazeče ke studiu dle § 49 odst. 1 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, dosažení takového bodového hodnocení v rámci zkoušky (§ 49 odst. 4 téhož zákona) organizované soukromou společností, které zařadí uchazeče do pořadí v předpokládaném počtu přijímaných uchazečů, je-li poplatek za vykonání této zkoušky hrazen z poplatku placeného uchazečem veřejné vysoké škole za přijímací řízení.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 24. 1. 2017, čj. 65 A 52/2014-44*))
Prejudikatura: č. 1607/2008 Sb. NSS; usnesení Ústavního soudu č. 44/2000 Sb. ÚS (sp. zn. I. ÚS 620/2000).
Věc: Jan Š. proti rektorovi Univerzity Palackého v Olomouci o nepřijetí ke studiu na vysoké škole.
Děkanka Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci (dále jen „PF UP“) rozhodla dne 13. 6. 2014 podle § 50 odst. 2 zákona vysokých školách, že v akademickém roce 2014/2015 nepřijímá žalobce z kapacitních důvodů k prezenčnímu studiu magisterského studijního programu M6805 Právo a právní věda, oboru Právo. V odůvodnění rozhodnutí uvedla, že žalobce při přijímací zkoušce formou Národních srovnávacích zkoušek (dále jen „NSZ“) získal z maximálního počtu 2 000 bodů 1 183 bodů, čímž se umístil na 912.913. místě z celkového počtu 1 562 uchazečů, přičemž ke studiu bylo přijímáno 400 uchazečů.
Žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím odvolání žalobce proti rozhodnutí děkanky zamítl. K odvolacím námitkám uvedl, že zákon o vysokých školách nezakazuje vysoké škole či fakultě, aby k vykonání přijímacích zkoušek pověřila třetí subjekt. Dle žalovaného je PF UP přesvědčena o odborné kvalitě testu sestaveného společností www.scio.cz, s. r. o. (dále jen „SCIO“) a považuje jej za vhodný prostředek k objektivnímu prověření a vyhodnocení studijních předpokladů budoucích studentů. Dále uvedl, že na rozdíl od přijímacího řízení konaného v jednom termínu na půdě PF mají uchazeči možnost vykonat NSZ v 6 termínech, přičemž jeden termín mohou absolvovat zdarma, neboť je hrazen z poplatku uchazeče za podání přihlášky. Dle žalovaného tedy zůstává zachován vztah mezi uchazečem a fakultou, neboť přihlášky jsou podávány na fakultě, jíž je dokládáno také potvrzení o absolvování střední školy a fakulta rovněž studenty přijímá. Možnost vykonat NSZ ve více termínech dle žalovaného přispívá k objektivitě přijímacího řízení, neboť je tak minimalizována případná jednorázová indispozice jednotlivých uchazečů daná zdravotním stavem, nervozitou apod. Platby za jednotlivé termíny NSZ se nadto nejeví natolik vysoké, aby představovaly diskriminaci sociálně slabších uchazečů, přičemž sociálně nejslabší uchazeči platí dle obchodních podmínek společnosti SCIO za NSZ částku výrazně sníženou. Dále žalovaný uvedl, že NSZ je zcela v kompetenci společnosti SCIO, tudíž se na její průběh nevztahují vnitřní předpisy univerzity. K výtce žalobce vůči způsobu…
