č. 4185/2021 Sb. NSS, Pobyt cizinců: zajištění cizince
č. 4185/2021 Sb. NSS
Pobyt cizinců: zajištění cizince
k § 124 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákona do 2. 8. 2020 (v textu jen „zákon o pobytu cizinců“)
Cizince nelze zajistit kvůli možnému ohrožení veřejného pořádku nebo veřejné bezpečnosti [§ 124 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky] pouze proto, že na území vstoupil v rozporu s ochranným opatřením Ministerstva zdravotnictví přijatým k ochraně obyvatel před zavlečením nemoci covid-19. Za splnění dalších podmínek (například v případě cizince bez prostředků, u kterého lze dovodit úmysl zůstat na území nebo pokračovat do jiného státu Evropské unie) by však bylo možné takového cizince zajistit z důvodu nebezpečí maření nebo ztěžování výkonu rozhodnutí o správním vyhoštění [§ 124 odst. 1 písm. b) citovaného zákona].
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2021, čj. 8 Azs 257/2020-37)
Prejudikatura: č. 2420/2011 Sb. NSS, č. 3429/2016 Sb. NSS, č. 3935/2019 Sb. NSS.
Věc: V. D. proti Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje, odbor cizinecké policie o zajištění, o kasační stížnosti žalobce.
Žalobce byl 31. 7. 2020 zastaven na německé straně německo-českého pohraničí a spolu s dalšími 10 pasažéry minibusu podroben policejní kontrole. Německá spolková policie následně předala 5 pasažérů Policii ČR podle čl. 2 readmisní dohody mezi ČR a SRN (vyhlášena pod č. 5/1995 Sb.), jelikož nesplňovali podmínky pro vstup do schengenského prostoru. V případě žalobce šlo konkrétně o zcela chybějící peněžní prostředky a nezajištěnou zpáteční cestu. Nesplňoval tedy podmínky uvedené v čl. 6 odst. 1 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/399, kterým se stanoví kodex Unie o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex) (dále jen „schengenský hraniční kodex“). Po předání žalobce žalovaná rozhodla o jeho správním vyhoštění rozhodnutím ze dne 2. 8. 2020 (dále jen „rozhodnutí o správním vyhoštění“) a téhož dne vydala rozhodnutí, kterým rozhodla o zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění na dobu 50 dnů od okamžiku omezení osobní svobody, a to z důvodu podle § 124 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců a zároveň z důvodu podle § 124 odst. 1 písm. b) stejného zákona. Důvod pro zajištění podle § 124 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců žalovaná spatřovala v narušení veřejného pořádku, neboť žalobce překročil hranice bez potvrzení o negativním testu na COVID-19, ani neoznámil vstup do země na krajské hygienické stanici, a porušil tak ochranné opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 17. 7. 2020 (dále „opatření Ministerstva zdravotnictví“). Vedle toho žalovaná shledala důvody pro zajištění podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, spočívající v nebezpečí, že by cizinec mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění, protože žalobce úmyslně nerespektoval povinnosti stanovené v souvislosti s epidemií COVID-19, a tudíž vzbuzuje důvodnou obavu, že se bude na území skrývat a výkon vyhoštění mařit. Zvláštní opatření podle § 123b odst. 1 zákona o pobytu…
