č. 4559/2024 Sb. NSS, Zaměstnanost: odnětí povolení ke zprostředkování zaměstnání z důvodu jiného porušení povinností agentury práce
č. 4559/2024 Sb. NSS
Zaměstnanost: odnětí povolení ke zprostředkování zaměstnání z důvodu jiného porušení povinností agentury práce
k § 63 odst. 2 písm. c) zákona 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění účinném do 31. 12. 2023
Důvod odnětí povolení ke zprostředkování zaměstnání dle § 63 odst. 2 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, spočívající v tom, že agentura práce „jinak poruší povinnost podle tohoto zákona“, je možné aplikovat jen na ty případy, kdy agentura práce poruší ustanovení citovaného zákona související se zprostředkováním zaměstnání, a po posouzení přiměřenosti zásahu v podobě odnětí povolení ve vztahu k závažnosti protiprávního jednání.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2023, čj. 2 Ads 105/2023-34)
Prejudikatura: č. 1778/2009 Sb. NSS; nálezy Ústavního soudu č. 30/1998 Sb., č. 23/2006 Sb. ÚS (sp. zn. II. ÚS 253/04), č. 409/2006 Sb., č. 151/2009 Sb., č. 152/2009 Sb. ÚS (sp. zn. I. ÚS 998/09) a č. 81/2018 Sb.
Věc: Česko Evropská Agentura, s. r. o., proti Ministerstvu práce a sociálních věcí o odnětí povolení ke zprostředkování zaměstnání, o kasační stížnosti žalobkyně.
Žalobkyně se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 9. 2022. Tím bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky generálního ředitelství, kterým jí bylo odňato povolení ke zprostředkování zaměstnání. Správní orgány shledaly, že žalobkyně umožnila výkon nelegální práce podle § 5 písm. e) bodu 2 zákona o zaměstnanosti a nesplnila oznamovací povinnost podle § 87 odst. 1 téhož zákona. Na základě těchto skutečností dospěly k závěru, že žalobkyně naplnila důvod pro odnětí povolení podle § 63 odst. 2 písm. c) zákona o zaměstnanosti ve znění účinném do 31. 12. 2023, neboť jinak porušila povinnost vyplývající z tohoto zákona.
Městský soud rozsudkem ze dne 16. 3. 2023, čj. 6 Ad 12/2022-35, žalobu zamítl. Nesouhlasil s žalobním bodem, že žalovaný nehodnotil závažnost porušení jednotlivých ustanovení zákona o zaměstnanosti. Z rozhodnutí žalovaného nevyplývá, jak tvrdí žalobkyně, že každé porušení zákona o zaměstnanosti vede vždy automaticky k odejmutí povolení. Ostatně sama žalobkyně v žalobě rozporovala to, jak žalovaný vyhodnotil závažnost jednotlivých porušení zákona. Žalobkyně konkrétně zpochybňovala například žalovaným tvrzený zájem státu na provádění hodnocení stavu trhu práce a závěr, že hodnocení je zkresleno v případě nesplnění oznamovací povinnosti. Městský soud dospěl k závěru, že je třeba posuzovat závažnost protiprávního jednání, přičemž závažnost jednání žalobkyně v tomto konkrétním případě odnětí povolení odůvodňovala. Případný podle městského soudu nebyl ani odkaz žalobkyně na § 59 zákona o zaměstnanosti, neboť toto ustanovení upravuje zcela odlišnou situaci. Žalobkyně dále namítala, že žalovaný neprovedl test proporcionality. Ani s touto námitkou se městský soud neztotožnil. Je sice pravdou, že žalovaný formálně neprovedl přímo test proporcionality, ale závažnost jednání žalobkyně hodnotil. Proto shledal i tuto námitku nedůvodnou.
Proti rozsudku městského soudu…
