č. 841/2006 Sb. NSS, Daň z příjmů: příjmy ze závislé činnosti; auditorská činnost
č. 841/2006 Sb. NSS
Daň z příjmů: příjmy ze závislé činnosti; auditorská činnost
k § 6 odst. 1 písm. b) zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném pro zdaňovací období roku 1999
Pokud společníky a jednateli auditorské obchodní společnosti byli za účinnosti zákona ČNR č. 524/1992 Sb., o auditorech a Komoře auditorů České republiky*), auditoři s oprávněním podle tohoto zákona, představovaly částky jim vyplacené za auditorskou činnost příjem ze závislé činnosti podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 1. 2006, čj. 2 Afs 4/2005-56)
Prejudikatura: srov. č. 572/2005 Sb. NSS.
Věc: Společnost s ručením omezeným A. proti Finančnímu ředitelství v Brně o daň z příjmů fyzických osob, o kasační stížnosti žalobce.
Finanční úřad ve Žďáru nad Sázavou předepsal žalobci za zdaňovací období roku 1999 daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků ve výši 219 485 Kč. Žalobce, jehož předmětem podnikání je podle výpisu z obchodního rejstříku výkon činnosti auditora, v předmětném období vyplácel za provedené audity jednatelům a zároveň společníkům této společnosti Ing. A. M. a Ing. P. H. blíže specifikované finanční částky, které však správce daně následně vyhodnotil jako příjem ze závislé činnosti za práci společníků a jednatelů společnosti podle § 6 odst. 1 písm. b) zákona CNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „zákon č. 586/1992 Sb.“).
Žalovaný odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí zamítl. Žalobu, kterou žalobce brojil proti rozhodnutí žalovaného, posléze zamítl Krajský soud v Brně.
Žalobce (stěžovatel) daný rozsudek krajského soudu napadl kasační stížností, v níž mimo jiné tvrdil, že ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb. se týká pouze práce jednatelů a společníků, a nikoliv ostatních nákladů, a proto nebylo možné překlasifikovat celou fakturovanou částku fyzickými osobami (jednateli) na příjem ze závislé činnosti. Fakturace těchto jednatelů navíc obsahovala i práci zaměstnanců a ostatní režijní náklady spojené se zajišťováním auditu. Otázku, v jakém rozsahu se jednalo o závislou činnost a v jakém o ostatní náklady, však správce daně nedořešil. Kromě toho došlo k upřednostnění ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb. před ustanovením § 23 odst. 4 téhož zákona, ačkoliv ne ve všech případech má daňový poplatník objektivně (z hlediska běhu lhůt) možnost podat dodatečné daňové přiznání.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
(...) V projednávané věci má zdejší soud za prokázané, že Ing. A. M. a Ing. P. H. byli v rozhodném období společníky a zároveň jednateli stěžovatele (společnost s ručením omezeným). Na tuto situaci se proto v plné míře vztahuje právní názor vyslovený Nejvyšším správním soudem v rozsudku ze dne 8. 7. 2004, sp. zn. 6 Afs 9/2003 (nepublikováno), podle něhož „vykonává-li společník společnosti s ručením omezeným pro tuto společnost činnost, jež má jinak charakter samostatné výdělečné činnosti, a podléhá tak zdanění podle § 7odst. 1 písm. ^zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, pak se na základě fikce stanovené v § 6 odst.…
