č. 842/2006 Sb. NSS, Daň z příjmů: výdaj k dosažení příjmů

Finanční úřad vyměřil žalobci dodatečným platebním výměrem daň z příjmů právnických osob ve výši 87 500 Kč. Rozhodnutím Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 18. 12. 2001 bylo žalobcovo odvolání zamítnuto.

Žalobce se u krajského soudu domáhal zrušení posléze uvedeného rozhodnutí; krajský soud jeho žalobu zamítl. Proti rozsudku podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost.

Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

Krajský soud napadený rozsudek odůvodnil tím, že částka 250 000 Kč, kterou stěžovatel zaplatil společnosti s ručením omezeným E. jako dohodnutou odměnu za převod předmětu leasingu (osobního automobilu) z této společnosti na sebe, není daňově uznatelným výdajem ve smyslu ustanovení § 24 zákona o daních z příjmů. Výdajem způsobilým snížit daňový základ poplatníka může být jen taková položka, kterou je možno posoudit dle § 24 citovaného zákona. Ustanovení § 24 odst. 2 písm. h) a odst. 4 citovaného zákona, ve znění účinném pro zdaňovací období roku 1998, stanoví, že v případě finančního pronájmu s následnou koupí najatého hmotného majetku (leasing) může být daňovým výdajem v různých případech vždy pouze nájemné, tj. částka, kterou poplatník hradí leasingové společnosti. Po novele tohoto ustanovení v roce 2001 je možno jako výdaj postupníka, tj. stěžovatele, nově uznat i tu část nájemného, kterou postupitel uhradil, avšak kterou si nemohl dle pravidel odepisování uplatnit do doby postoupení smlouvy jako svůj výdaj (při leasingu automobilu tedy část zaplacené akontace), nikoliv však částku, která by byla postupiteli vyplacena nad uvedenou výši. Třebaže výčet možných výdajů daný ustanovením § 24 odst. 2 zákona o daních z příjmů není taxativní, dle krajského soudu upravuje zákon uceleně problematiku uplatňování výdajů spojených s finančním pronájmem s následnou koupí najatého hmotného majetku. Pokud vyplacené odstupné při postoupení leasingové smlouvy mezi výdaje zahrnuto není, pak jej není možno uznat jako výdaj ve smyslu citovaného zákona. Vyplacení odstupného je svou povahou nákladem na pořízení části hmotného majetku, neboť vyjadřuje náhradu za zaplacenou část hodnoty automobilu. Takový výdaj však není možno uznat jako výdaj vynaložený k dosažení, zajištění a udržení příjmů pro daňové účely.

V podané kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že není správný právní názor soudu, že vyplacení odstupného z důvodu převodu leasingové smlouvy je nákladem na pořízení části hmotného majetku, neboť vyjadřuje náhradu za zaplacenou část hodnoty automobilu, přičemž takový výdaj není dle ustanovení § 25…