č. 1266/2007 Sb. NSS, Daň z příjmů fyzických osob: příjem z podnikání
č. 1266/2007 Sb. NSS
Daň z příjmů fyzických osob: příjem z podnikání
k § 7 a § 10 odst. 1 písm. a) zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném pro zdaňovací období roku 1996
Skutečnost, že fyzická osoba podnikala v určité oblasti bez příslušného oprávnění, není pro vyměření daně z příjmů jediná směrodatná, neboť správce daně posuzuje především skutečnosti rozhodné pro správné vyměření daně, nikoliv skutečnosti spadající do působnosti jiného (zde živnostenského) úřadu. Příjmy z rekonstrukce budovy, která trvala tři roky, nelze považovat za příjmy z příležitostné činnosti [§ 10 odst. 1 písm. a) zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů], nýbrž za příjmy z podnikání [ § 7 citovaného zákona], a to i přesto, že daňový subjekt prováděním rekonstrukce překročil meze svého živnostenského oprávnění.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2006, čj. 5 Afs 8/2005-79)
Věc: Ing. Zdeněk H. proti Finančnímu ředitelství v Plzni o daň z příjmů fyzických osob, o kasační stížnosti žalobce.
Finanční úřad v Kdyni dne 3. 7. 2000 dodatečně vyměřil žalobci daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 1996 ve výši 270 140 Kč.
Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný dne 2. 5. 2001 zamítl.
Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou, kterou Krajský soud v Plzni zamítl. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce jako živnostník s oprávněním na předmět činnosti koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej uzavřel se spolkem T. smlouvu o dílo ve smyslu § 536 obchodního zákoníku s tím, že měl provést dílo. To, že ke splnění tohoto závazku a provedení díla bylo nutné, aby žalobce nakoupil věci, je nesporné. Ovšem názor žalobce, že druhé smluvní straně prodal i „subdodávky“, je naprosto chybný, protože jednak „subdodávky“ nemohou být předmětem kupní smlouvy, neboť se jedná o práva, nikoliv o věci, a dále žalobce nijak své tvrzení o „prodeji subdodávek“ neprokázal: ze smlouvy se spolkem T. nic takového neplyne, naopak je to žalobce, kdo sám přijímá závazek zhotovit dílo. Co však krajský soud považoval za zásadní, je skutečnost, že v daném případě byla předmětem díla úprava stavby (vybudováním ústředního topení a kotelny, plynovodů atd.), která se vždy ve smyslu shora citovaného § 536 odst. 2 obchodního zákoníku považuje za dílo. Námitky žalobce ohledně posouzení povahy jeho smluvního vztahu se spolkem T. v řízení před žalovaným a z toho vyplývající námitky o neprávnosti postupu finančního úřadu a žalovaného, kteří nerozdělili výdaje spojené s „akcí“, jsou proto nedůvodné. Stejně tak je nedůvodná i námitka žalobce, že žalovaný se dostal do rozporu s ustanovením § 2 odst. 7 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, když nebral v úvahu skutečný obsah právního úkonu, ale formální název či pojetí.
Proti rozhodnutí krajského soudu brojil žalobce (stěžovatel) kasační stížností, ve které shrnul dosavadní průběh řízení. Připomněl mimo jiné, že důvodem zvýšení základu daně a doměření daně byla skutečnost, že mu nebyly uznány realizované výdaje jako náklady sloužící k dosažení, zajištění a udržení příjmů a dále že jím prováděnou činnost žalovaný, resp. Finanční úřad v…
