č. 388/2004 Sb. NSS, Azyl: k podmínkám udělení azylu za účelem sloučení rodiny
č. 388/2004 Sb. NSS
Azyl: k podmínkám udělení azylu za účelem sloučení rodiny
k § 13 odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky (zákon o azylu), ve znění zákona č. 2/2002 Sb.
Udělení azylu rodinnému příslušníku azylanta podle § 13 odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, je možné jen v případě existence pravomocného rozhodnutí o udělení azylu osobě, která je rodinným příslušníkem žadatele o azyl. Postup podle citovaného ustanovení nelze odůvodnit tím, že v případě stěžovatelových rodinných příslušníků dospěl soud k nezákonnému závěru, pokud zamítl jejich žalobu proti zamítavému rozhodnutí o neudělení azylu.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 8. 2004, čj. 4 Azs 147/2004-81)
Věc: Volodymyr P. (Ukrajina) proti Ministerstvu vnitra o udělení azylu, o kasační stížnosti žalobce.
Ministerstvo vnitra svým rozhodnutím ze dne 22. 2. 2002 neudělilo žalobci azyl podle § 12, § 13 odst. 1, 2 a § 14 zákona o azylu a vyslovilo, že se na něj nevztahuje překážka vycestování ve smyslu § 91 zákona o azylu. Své rozhodnutí zdůvodnilo tak, že žalobce neuvedl žádnou konkrétní skutečnost, která by nasvědčila tomu, že byl pronásledován z důvodů uvedených v § 12 písm. a) a b) zákona o azylu, nýbrž pouze poukazoval na problémy své manželky a dcery. Žalovaný přitom posoudil problémy žadatelovy manželky, paní Lyudmyly N., a jejich nezletilé dcery Yuliye P. v samostatném rozhodnutí a neshledal, že by byly takového rázu, aby jim byl udělen azyl.
Krajský soud v Brně, jenž podle § 129 odst. 2 s. ř. s. a podle článku II odst. 1 věty prvé zákona č. 519/2002 Sb., kterým se mění zákon o azylu, věc převzal od Vrchního soudu v Praze, žalobu jako nedůvodnou zamítl rozsudkem ze dne 19. 2. 2004. K možné aplikaci § 13 zákona o azylu uvedl, že o žalobě podané manželkou a dcerou žalobce rozhodoval v samostatném řízení, přičemž tuto žalobu shledal nedůvodnou, a proto ji zamítl.
Rozsudek Krajského soudu v Brně napadl žalobce kasační stížností, v níž poukazoval na nezákonnost napadeného rozsudku spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení ve smyslu § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Nesprávnost spatřoval především v tom, že soud nezákonně rozhodl o žalobě jeho manželky Lyudmyly N. a jeho dcery Yuliye P. a posléze dospěl k nesprávnému závěru, že u stěžovatele nejsou dány důvody pro udělení azylu za účelem sloučení rodiny podle § 13 odst. 1 zákona o azylu.
Ve vyjádření ke kasační stížnosti žalovaný popřel její oprávněnost. K námitce stěžovatele týkající se chybné aplikace § 13 zákona o azylu žalovaný uvádí, že stěžovatel nesplňuje podmínku, která by odůvodňovala udělení azylu podle § 13 odst. 1 zákona o azylu, neboť žádnému z jeho rodinných příslušníků nebyl azyl podle § 12 nebo § 14 zákona o azylu udělen.
Jak vyplývá z obsahu správního spisu, stěžovatel požádal o udělení azylu na území České republiky dne 20. 4. 2001, a to z národnostních důvodů. V žádosti poukazoval na pronásledování a terorizování své manželky ze strany sousedů a zaměstnavatele, neboť jeho manželka je židovského původu. Rovněž na jeho dceru ostatní stále pokřikovali, že je „židovská…
