č. 575/2005 Sb. NSS, Pobyt cizinců: kompetenční výluka
č. 575/2005 Sb. NSS
Pobyt cizinců: kompetenční výluka
k § 171 písm. c) a § 119 odst. 1 písm. c) bodu 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění zákona č. 140/2001 Sb. (v textu též „zákon o pobytu cizinců“)
Výluka ze soudního přezkumu uvedená v § 171 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, není protiústavní ani v rozporu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, neboť správní vyhoštění ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva je zákonné, sledující legitimní cíl a nezbytné v demokratické společnosti. Posouzení přiměřenosti tohoto zásahu s ohledem na změny skutkového stavu lze ostatně dosáhnout v rámci jiných institutů, např. odstranění tvrdosti správního vyhoštění (§122 tohoto zákona), popř. cestou mimořádných opravných prostředků (§ 65 správního řádu ve spojení s § 168 citovaného zákona).
(Podle usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2004, čj. 10 Ca 206/2003-37)
Prejudikatura: srov. např. rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Daliová proti Francii (Přehled rozsudků Evropského soudu pro lidská práva č. 2/1998, str. 44)
Věc: Nataliya I. (Ukrajina) proti Policii České republiky - Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie o správní vyhoštění.
Policie ČR, Oblastní ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Ostrava, Referát cizinecké a pohraniční policie Chotěbuz, svým rozhodnutím ze dne 13. 5. 2003 žalobkyni podle § 119 odst. 1 písm. c) bodu 2 zákona o pobytu cizinců uložil správní vyhoštění z přechodného pobytu na území České republiky s dobou platnosti na tři roky. Správní orgán to odůvodnil neoprávněným pobytem žalobkyně na území ČR. Po uplynutí platnosti víza, které ji k pobytu v ČR opravňovalo, totiž žalobkyně nevycestovala a svůj další pobyt zde nezlegalizovala.
Proti tomuto rozhodnutí se žalobkyně odvolala. V odvolání uvedla, že pobývá ve městě K. u sestry, která je provdaná za občana ČR, a že jí pomáhá s dítětem, v čemž jí vyhoštění brání. Je přitom jediným rodinným příslušníkem, který může sestru takto navštěvovat. Uvedla dále, že zde měla příležitostnou nelegální práci, přičemž prodloužení doby pobytu jí měli zařídit klienti v souvislosti s prací.
Rozhodnutím ze dne 5. 8. 2003 žalovaný odvolání zamítl s odůvodněním, že žalobkyně se po dobu téměř dvou let zdržovala na území České republiky neoprávněně, a to vědomě, a že zde rovněž neoprávněně pracovala. Žalovaný proto nepovažoval namítané rodinné vazby za důvod pro změnu napadeného rozhodnutí a zásah do těchto vazeb za nepřiměřený vzhledem k závažnosti protiprávního jednání.
Žalobkyně v žalobě směřující proti tomuto rozhodnutí žalovaného namítala, že dne 21. 5. 2003 uzavřela sňatek s Martinem K., občanem ČR, který žije a pracuje ve městě K. Žalobkyně dále uvedla, že s ním čeká dítě, a dovolávala se proto práva na sloučení rodiny a práva na společnou výchovu dětí, jak je zaručuje zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, a čl. 31 Listiny základních práv a svobod. Žalobkyně se však v žalobě nevěnovala otázce, zda žalovanému oznámila změnu skutečnosti rozhodné pro posouzení přiměřenosti tohoto zásahu, tj. uzavření manželství a…
