č. 65/2004 Sb. NSS, Rozhodnutí správního orgánu: nepřezkoumatelnost
č. 65/2004 Sb. NSS
Rozhodnutí správního orgánu: nepřezkoumatelnost
k § 76 odst. 1 písm. c) soudního řádu správního
k § 7 odst. 3 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 167/1999 Sb.
Rozhodnutí úřadu práce o vyřazení uchazečky o zaměstnání z evidence uchazečů o zaměstnání podle § 7 odst. 3 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, odůvodněné pouhým poukazem na to, že nedoložila potvrzení o pracovní neschopnosti za dobu pěti dnů, je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů rozhodnutí.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28,8. 2003, čj. 6 A 42/2001-56)
Prejudikatura: srov. též Soudní judikatura ve věcech správních č. 892/2001 a Výběr soudních rozhodnutí ve věcech správních (příloha Správního práva) č. 76/1995.
Věc: Magdalena Z. v Ž. proti Ministerstvu práce a sociálních věcí o vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání.
Rozhodnutím Úřadu práce Brno-město byla žalobkyně podle § 7 odst. 3 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, dnem 7. 2. 2000 vyřazena z evidence uchazečů o zaměstnání, a to z důvodu úmyslného maření součinnosti s úřadem práce při zprostředkování zaměstnání. Odvolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo žalovaným dne 21. 4. 2000 zamítnuto a současně bylo napadené rozhodnutí v odvolacím řízení potvrzeno.
Žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného brojila žalobou u Městského soudu v Praze, který věc postoupil usnesením ze dne 7. 3. 2001 věcně příslušnému Vrchnímu soudu v Praze. Vrchní soud v Praze o věci nerozhodl do 1. 1. 2003, proto v souladu s § 132 s. ř. s. věc postoupil Nejvyššímu správnímu soudu k dokončení řízení.
Žalobkyně namítala, že byla vyřazena z evidence uchazečů o zaměstnání, ačkoliv pro takové rozhodnutí nebyly splněny podmínky předpokládané ustanovením § 7 odst. 3 zákona o zaměstnanosti. Z toho totiž vyplývá, že se uchazeč musí způsobem v tomto ustanovení předvídaným chovat soustavně nebo alespoň v několika případech, nikoliv pouze jednou, jak tomu bylo v případě žalobkyně. Navíc na straně uchazeče o zaměstnání musí být dán úmysl zprostředkování zaměstnání mařit, který dle tvrzení žalobkyně prokázán rovněž nebyl.
Z obsahu správního spisu vyplynulo, že žalobkyně, uchazečka o zaměstnání vedená v evidenci uchazečů o zaměstnání na Úřadu práce Brno-město, se dne 4. 2. 2000 nedostavila na sjednanou návštěvu. Proto jí byla dne 10. 2. 2000 zaslána výzva, aby se na úřad práce dostavila v náhradním termínu, nejpozději do 18. 2. 2000. Tuto výzvu žalobkyně obdržela až 16. 2. 2000. Aniž žalobkyni byl znám obsah zaslané výzvy, dostavila se na úřad práce sama z vlastní iniciativy dne 14. 2. 2000. Omluvila se, že si spletla datum a den 4. 2. 2000 zaměnila za den 14. 2. 2000. Na vyžádání úřadu práce navíc dne 15. 2. 2000 předložila kopii potvrzení lékaře, že v době od 27. 1. 2000 do 4. 2. 2000 byla nemocná. Protože však nebyl předložen i doklad o pracovní neschopnosti za období od 7. 2. 2000 do 11. 2. 2000, dospěl Úřad práce Brno-město k závěru, že žalobkyně svým jednáním úmyslně mařila součinnost s úřadem práce při zprostředkování zaměstnání, a rozhodl o jejím vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání. V odvolacím řízení pak bylo napadené rozhodnutí žalovaným…
