dnes je 21.11.2024

Input:

č. 843/2006 Sb. NSS, Daň z příjmů: zvýšení majetku; nepeněžní příjem

č. 843/2006 Sb. NSS
Daň z příjmů: zvýšení majetku; nepeněžní příjem
k § 3 odst. 2, odst. 3 a § 23 odst. 6 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném pro zdaňovací období roku 1994
Příjmem podléhajícím dani z příjmů fyzických osob podle zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, je zvýšení majetku daňového poplatníka. Musí se přitom jednat o příjem skutečný, a nikoliv toliko zdánlivý. To znamená, že se toto zvýšení majetku musí v právní sféře daňového poplatníka reálně projevit, a to tak, aby bylo pro poplatníka skutečně využitelné. K nepeněžnímu příjmu vlastníka nemovitosti proto nedochází již v okamžiku jejího zhodnocení (zde: rekonstrukce provedená nájemcem na jeho vlastní náklady), nýbrž teprve v okamžiku skutečného obohacení vlastníka, tedy např. v okamžiku ukončení původního nájemního vztahu.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 1. 2006, čj. 2 Afs 42/2005-136)
Věc: a) Ing. Magdalena S., b) RNDr. Anna K. proti Finančnímu ředitelství pro hl. m. Prahu o daň z příjmů fyzických osob, o kasační stížnosti žalobkyň.

Finanční úřad pro Prahu 4 dodatečným platebním výměrem ze dne 5. 1. 2000 stanovil za zdaňovací období roku 1994 žalobkyním daň z příjmů fyzických osob ve výši 6 115 117 Kč. Kontrolou zahájenou dne 20. 11. 1998 totiž zjistil, že u objektu v Praze, jehož majitelkou byla matka žalobkyň, v roce 1994 nájemce provedl jeho technické zhodnocení.
K této rekonstrukci došlo se souhlasem majitelky objektu a tato stavební úprava byla řádně zkolaudována. Hodnota technického zhodnocení se stala formou nepeněžního plnění od nájemce; měla být proto předmětem daně z příjmů fyzických osob podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „zákon č. 586/1992 Sb.“), a měla být zahrnuta do příjmů dle § 9 téhož zákona.
Odvolání proti tomuto rozhodnutí žalovaný zamítl. V odůvodnění mimo jiné konstatoval, že podle bodu IV smlouvy o nájmu a správě nemovitostí, uzavřené dne 1. 2. 1993 mezi matkou žalobkyň a společností R., pronajímatel souhlasí, aby nájemce provedl vlastním nákladem stavební úpravy. Pronajímatelka dala souhlas s dokumentací rekonstrukce a tato stavební úprava byla následně i řádně zkolaudována. Mezi pronajímatelkou a nájemcem však nebyla ve smyslu § 28 odst. 3 zákona č. 586/1992 Sb. uzavřena písemná dohoda, že provedené technické zhodnocení bude odepisovat nájemce. Proto se toto technické zhodnocení stalo nepeněžním příjmem daňového subjektu.
Městský soud v Praze žalobu brojící proti rozhodnutí žalovaného zamítl. Své rozhodnutí odůvodnil zejména tím, že ve správním řízení byla prokázána rekonstrukce předmětné nemovitosti, přičemž účastníci nájemního vztahu se neshodli na tom, že by nájemce odepisoval její technické zhodnocení. Právní závěr správních orgánů o nepeněžním plnění od nájemce formou technického zhodnocení byl proto správný a na této skutečnosti nic nemění ani tvrzení žalobkyň, že hodnota tohoto technického zhodnocení je po nich ze strany bývalého nájemce vymáhána jako bezdůvodné obohacení v civilním řízení. Ustanovení § 23 odst. 6 zákona č. 586/1992 Sb. sice skutečně mělo různou dikci, nicméně správní orgány správně aplikovaly jeho znění
Nahrávám...
Nahrávám...