Každý zaměstnavatel musí občas řešit důsledky čerpání
mateřské či rodičovské dovolené svých zaměstnanců. Jestliže chce nebo musí
zajistit činnost, kterou zaměstnanec, jenž odchází na mateřskou či rodičovskou
dovolenou, konal jiným zaměstnancem, je nutné dbát na přesné vymezení doby
sjednávaného pracovního poměru zastupujícího zaměstnance. Jenom tak
zaměstnavatel zajistí, aby při návratu původního zaměstnance po skončení jeho
překážky v práci pracovní poměr zastupujícího zaměstnance skončil a nedošlo k
dosti časté situaci, kdy má zaměstnavatel pouze jedno pracovní místo, které
si však nárokují dva, někdy i tři zaměstnanci, dojde-li k řetězení
mateřských dovolených. Tato situace je však právně téměř neřešitelná, a proto
je nutné jí předejít.
Zásadní pro další výklad je připomenutí, co zákoník
práce pod pojmy mateřská a rodičovská dovolená rozumí. Proto nejprve malá
rekapitulace.
V souvislosti s porodem a péčí o narozené dítě náleží
zaměstnankyni mateřská dovolená po dobu 28 týdnů; porodila-li zároveň
dvě nebo více dětí, náleží jí mateřská dovolená po dobu 37 týdnů. Nový
zákoník práce s účinností od 1. 1. 2007 nerozlišuje délku mateřské dovolené
podle toho, zda jde o ženu provdanou nebo osamělou, delší mateřská dovolená v
rozsahu 37 týdnů přísluší výhradně ženám, které porodily dvě nebo více dětí.
Žena neprovdaná, např. vdova nebo svobodná matka, nebo žena z jiného důvodu
osamělá, má při narození jednoho dítěte právo na mateřskou dovolenou pouze v
rozsahu 28 týdnů stejně tak jako žena provdaná.
Mateřskou dovolenou zaměstnankyně nastupuje zpravidla
od počátku šestého týdne před očekávaným dnem porodu, nejdříve však od počátku
osmého týdne před tímto dnem. Vyčerpá-li zaměstnankyně z mateřské dovolené
předporodem méně než šest týdnů, protože porod nastal dříve, než určil lékař,
náleží mateřská dovolená ode dne jejího nástupu až do uplynutí doby 28 nebo 37
týdnů podle počtu dětí. Vyčerpá-li však zaměstnankyně z mateřské dovolené
předporodem méně než šest týdnů z jiného důvodu, poskytne se jí mateřská
dovolená ode dne porodu jen do uplynutí 22 týdnů, popřípadě 31 týdnů, jde-li o
zaměstnankyni, která porodila zároveň dvě nebo více dětí. Jestliže se dítě
narodilo mrtvé, náleží zaměstnankyni mateřská dovolená po dobu 14 týdnů.
Mateřská dovolená v souvislosti s porodem nesmí být nikdy kratší než 14 týdnů a
nemůže v žádném případě skončit ani být přerušena před uplynutím šesti týdnů
ode dne porodu.
Z pracovněprávního hlediska je mateřská dovolená
důležitá osobní překážka v práci. Zaměstnavatel omluví nepřítomnost
zaměstnankyně v práci po dobu mateřské dovolené. O poskytnutí této dovolené
nemusí proto zaměstnankyně zvlášť žádat. Stačí, stejně jako v případě pracovní
neschopnosti, aby zaměstnavateli žena oznámila nástup mateřské dovolené na
předepsaném tiskopise potvrzeném příslušným lékařem. Nárok na poskytnutí
mateřské dovolené jako pracovního volna není vázán na splnění podmínek pro
vznik nároku na peněžitou pomoc v mateřství. Proto i ženě, které nenáleží
peněžitá pomoc v mateřství, protože nesplňuje podmínky pro její přiznání,
přísluší mateřská dovolená jako omluvené pracovní volno bez nároku na
dávky.
Mateřská dovolená přísluší výhradně zaměstnankyni. Od
1. 1. 2001 však může i zaměstnanec čerpat rodičovskou dovolenou, a to od
narození dítěte až do 3 let jeho věku. Právo na čerpání rodičovské dovolené je
podle nového zákoníku práce upraveno v
§ 196. Doba rodičovské dovolené čerpané
zaměstnancem v rozsahu doby mateřské dovolené zaměstnankyně má od 1. 1.
2001 stejné právní důsledky jako mateřská dovolená ženy, např. v posuzování
této doby jako doby odpracované pro účely vzniku práva na dovolenou (§ 216 odst. 3 ZP) nebo jako doby
odpracované na základě závazku setrvat u zaměstnavatele v pracovním poměru na
základě dohody o zvyšování kvalifikace sjednávané podle
§ 234 ZP. Jediný rozdíl mezi ženou a mužem
je v tom, že žena čerpá mateřskou dovolenou ještě před narozením dítěte, muž
rodičovskou dovolenou může čerpat až ode dne narození dítěte.
Zaměstnavatel mateřskou dovolenou zaměstnankyni vždy
poskytnout musí, stejnou povinnost má vůči zaměstnanci, který požádá o čerpání
rodičovské dovolené ode dne narození dítěte. Rodiče mohou čerpat, žena
mateřskou dovolenou a muž rodičovskou dovolenou, současně, a proto
zaměstnavatel není oprávněn zjišťovat, zda druhý z rodičů čerpá mateřskou či
rodičovskou dovolenou. Tato skutečnost není významná pro plnění jeho
povinností, které má vůči svému zaměstnanci. Minimální rozsah čerpání
rodičovské dovolené zaměstnancem (mužem) ode dne narození dítěte není
§ 196 ZP omezen, muž proto může čerpat
rodičovskou dovolenou nejenom v celém rozsahu 28 nebo 37 týdnů podle počtu
narozených dětí, ale také pouze v rozsahu několika týdnů následujících po
narození dítěte. Jedinou odlišností u muže je výhradně ta skutečnost, že nemůže
rodičovskou dovolenou nikdy čerpat před narozením dítěte, jako je tomu u
ženy, která mateřskou dovolenou vždy nastupuje několik týdnů před očekávaným
dnem porodu.
K prohloubení péče o dítě je zaměstnavatel povinen
poskytnout zaměstnankyni a zaměstnanci na jejich žádost rodičovskou
dovolenou. Rodičovská dovolená se poskytuje matce dítěte po skončení mateřské
dovolené a otci dítěte od narození dítěte, a to v rozsahu, o jaký požádají, ne
však déle než do doby, kdy dítě dosáhne věku tří let. Rodičovskou dovolenou
mohou čerpat rodiče současně nebo střídavě. Záleží výhradně na jejich
rozhodnutí a rozsahu, o který požádají. Rodičovská dovolená se poskytuje v
rozsahu, o jaký zaměstnanec žádá. Zaměstnanec musí o poskytnutí rodičovské
dovolené požádat, a to žena buď před uplynutím mateřské dovolené nebo části
rodičovské dovolené, o kterou požádala pouze v určitém časovém rozsahu, nebo
muž nejdříve ode dne narození dítěte. Zákoník práce nestanoví pro podání
žádosti povinnou písemnou formu. Z obsahu ústní či písemné žádosti však musí
jednoznačně vyplývat, že zaměstnanec chce pečovat o své dítě a žádá o
rodičovskou dovolenou v navrhovaném rozsahu. Zaměstnavatel této žádosti musí
vždy vyhovět, a to až do 3 let věku dítěte.
Rodičovská dovolená se nemusí čerpat vcelku.
Pokud zaměstnanec nastoupí např. v jednom roce věku dítěte zpět do práce, může
až do jeho tří let věku kdykoliv opět požádat o poskytnutí rodičovské
dovolené.
Podstatnou náležitostí pro povinnost zaměstnavatele
poskytnout rodičovskou dovolenou je žádost oprávněného zaměstnance.
Zaměstnankyně někdy ne zcela přesně odlišují mateřskou a rodičovskou dovolenou
a také se dost často domnívají, že možnost čerpání rodičovské dovolené je dána
pouze tím, že se jim narodí dítě. O rodičovskou dovolenou však musí
zaměstnankyně nebo zaměstnanec vždy požádat, musí určit rozsah tohoto
čerpání a teprve v návaznosti na takto učiněnou žádost vzniká povinnost
zaměstnavatele této žádosti vyhovět.
Zaměstnanec, který o rodičovskou dovolenou požádal a
určil její rozsah, je svou žádostí vázán.
Zaměstnavatel nemá povinnost zaměstnanci přidělovat
práci před uplynutím doby, po kterou zaměstnanec o čerpání rodičovské dovolené
požádal. Např. zaměstnankyně požádala o čerpání dovolené až do tří let věku
dítěte, a zaměstnavatel tak musel této žádosti v tomto rozsahu vyhovět.
Dojde-li na straně zaměstnankyně v průběhu čerpání rodičovské dovolené ke změně
postoje a chtěla-li by nastoupit do práce dříve, nemusí zaměstnavatel její
žádosti o dřívější nástup vyhovět, a to po dobu, po kterou původně o čerpání
rodičovské dovolené požádala. Jestliže bude mít zaměstnavatel pracovní místo
volné, vyhovět žádosti ženy o dřívější nástup může, povinnost tak učinit však
nemá.
Zatímco mateřská dovolená a rodičovská dovolená muže
poskytovaná do doby, po kterou je žena oprávněna čerpat mateřskou dovolenou, se
vždy posuzuje jako výkon práce, a to i pro účely dovolené, rodičovská dovolená
v rozsahu rodičovské dovolené matky se pro účely dovolené považuje za dobu
zameškanou (§ 216 odst. 3 ZP).
Délka rodičovské dovolené poskytované podle
§ 196 ZP je maximálně do věku tří let
dítěte, a to přesto, že podle
zákona č.
117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, je možné poskytovat
rodičovský příspěvek za zvolených podmínek až do věku 4 let dítěte, nebo do
7 let věku, jde-li o dítě, které je dlouhodobě zdravotně postižené nebo
dlouhodobě těžce zdravotně postižené. Rozhodne-li se rodič, nebo oba, i po
dosažení doby 3 let věku dítěte, do níž mají oba nárok na poskytnutí rodičovské
dovolené, pečovat o dítě do věku 4, resp. 7 let, nárok na pracovní volno u
zaměstnavatele již tento rodič nemá.
Zaměstnavatel není povinen volno přesahující dobu
tří let věku dítěte poskytnout. Je možné požádat o pracovní volno bez
náhrady mzdy, záleží však na rozhodnutí zaměstnavatele, zda volno poskytne či
nikoliv.
Neposkytne-li zaměstnavatel pracovní volno, je zaměstnanec
povinen nastoupit do práce, protože stále platí ustanovení
§ 38 odst. 1 písm. b) ZP, podle
něhož je zaměstnanec povinen podle pokynů zaměstnavatele osobně konat práce
podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat
povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru. Není vyloučeno ani případné
skončení pracovního poměru dohodou podle
§ 49 ZP nebo výpovědí ze strany
zaměstnance podle
§ 50 odst. 3 ZP. Nedojde-li těmito
způsoby ke skončení pracovního poměru, je možné nepřítomnost zaměstnance v
práci podle konkrétních okolností případu považovat i za porušení povinností
vyplývajících mu z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané
práci se všemi důsledky z toho vyplývajícími, tedy i včetně možnosti
zaměstnavatele ukončit pracovní poměr výpovědí z důvodu neomluvené
nepřítomnosti zaměstnance v práci podle
§ 52 písm. g) ZP.
NahoruNávrat po mateřské dovolené
Povinnost zaměstnavatele přidělovat konkrétní práci se
liší podle toho, po jak dlouhé době se zaměstnanec do práce vrací.
Vrátí-li se do práce zaměstnankyně po skončení mateřské dovolené (§ 47 ZP), je zaměstnavatel povinen zařadit ji na
původní práci a pracoviště. Není-li to možné proto, že původní práce odpadla
nebo pracoviště bylo zrušeno, musí ji zaměstnavatel zařadit na jinou práci
odpovídající pracovní smlouvě. Stejnou povinnost ve stejném rozsahu má
zaměstnavatel i vůči zaměstnanci po skončení rodičovské dovolené čerpané v
rozsahu doby, po kterou je žena oprávněna čerpat mateřskou dovolenou. Povinnost
zaměstnavatele se vztahuje na návrat zaměstnance po uplynutí nejvíce 28 nebo 37
týdnů ode dne narození dítěte v závislosti na počtu narozených dětí.
NahoruNávrat po rodičovské dovolené
Zaměstnankyně, která se vrací z rodičovské dovolené,
stejně jako zaměstnanec po skončení rodičovské dovolené v rozsahu rodičovské
dovolené zaměstnankyně, musí být zařazena na druh práce dohodnutý v pracovní
smlouvě, a to v souladu s ustanovením
§ 38 odst. 1 písm. a) ZP. Jestliže
to není možné, protože práce odpadla nebo místo bylo zrušeno, přichází v úvahu
pouze možnost změny pracovní smlouvy podle
§ 40 ZP, dohodnou-li se smluvní strany
pracovní smlouvy na její změně. Nedojde-li k této dohodě např. i proto, že
zaměstnavatel jiné pracovní místo, které by zaměstnanci mohl nabídnout, nemá
anebo jiné pracovní místo zaměstnanci nabídnout ani nechce, protože nabídková
povinnost při organizačních důvodech ani v tomto případě není povinností
zaměstnavatele, nezbývá nic jiného než skončení pracovního poměru, a to
buď dohodou, nebo výpovědí podle
§ 52 ZP ze strany zaměstnavatele z
organizačních důvodů. Pokud práce odpadne anebo je místo zrušeno, muselo se tak
stát v důsledku přijaté organizační změny. Výpověď může dát i sám zaměstnanec,
a to kdykoliv i v době čerpané mateřské či rodičovské dovolené, a to podle
§ 50 ZP. Při ukončení pracovního poměru
výpovědí ze strany zaměstnance však zaměstnanec nemá právo na odstupné, a to
ani kdyby důvodem ukončení pracovního poměru byly reálně existující organizační
důvody.
Bez souhlasu zaměstnance však ani v případě zrušení
pracoviště či práce nebo funkce sjednané v pracovní smlouvě není možné převést
zaměstnance bez jeho souhlasu po návratu z mateřské, ale ani rodičovské
dovolené, na jinou práci a jinou než sjednanou práci mu přidělovat nelze. Na
rozdíl od ukončení mateřské dovolené (nebo rodičovské dovolené muže v tomto
rozsahu) nemá zaměstnavatel povinnost zařadit zaměstnance po návratu z
rodičovské dovolené přímo na původní práci a pracoviště, postačí přidělování
sjednaného druhu práce dohodnutého v pracovní smlouvě. Povinnost přidělovat
zaměstnanci druh práce sjednaný v pracovní smlouvě a dodržet i jiné sjednané
pracovní podmínky trvá po celou dobu existence pracovního poměru a ani pro
případ ukončení čerpání rodičovské dovolené, a to bez ohledu na to, zda
rodičovská dovolená skončí do věku tří let dítěte nebo až po dosažení tří let,
neexistuje žádná výjimka. Povinnost přidělovat zaměstnanci práci podle původně
dohodnuté pracovní smlouvy při návratu do práce trvá i v případě, že je
zaměstnanci poskytnuto pracovní volno bez náhrady mzdy z důvodu péče o dítě i
po uplynutí rodičovské dovolené ve sjednaném rozsahu. Je-li např. sjednáno
poskytnutí pracovního volna po skončení rodičovské dovolené až do věku 4 let
dítěte, je zaměstnavatel povinen po návratu zaměstnance do práce mu přidělovat
práci podle pracovní smlouvy, nedojde-li k dohodě o její změně podle
§ 40 ZP.
Zaměstnavatel v případě čerpání mateřské dovolené a
rodičovské dovolené musí vždy počítat s tím, že má povinnost po ukončení
čerpání mateřské dovolené zařadit tyto zaměstnance přímo na jejich původní
práci a pracoviště a při ukončení čerpání rodičovské dovolené podle pracovní
smlouvy.
Pokud musí zajistit plnění svých úkolů novým
zaměstnancem, který bude původního zaměstnance zastupovat, je nutné sjednat
se zastupujícím zaměstnancem výhradně pracovní poměr na dobu určitou podle
§ 39 odst. 3 písm. b) ZP, a to
po dobu čerpání mateřské nebo rodičovské dovolené tak, aby v okamžiku, kdy se
vrátí původní zaměstnanec po ukončení čerpání mateřské nebo rodičovské
dovolené, pracovní poměr zastupujícího zaměstnance skončil.
NahoruSkončení pracovního poměru na dobu určitou
Pracovní poměr sjednaný na dobu určitou končí uplynutím
sjednané doby. Takto sjednaný pracovní poměr však lze rozvázat v době jeho
trvání i všemi ostatními způsoby skončení pracovního poměru bez omezení. I
tento pracovní poměr lze ukončit dohodou, zaměstnanec může sám dát výpověď,
není ani vyloučeno skončení pracovního poměru ze strany…