Skončení pracovního poměru může nastat pouze na základě
některé z právních skutečností, s nimiž právo takové právní účinky spojuje
(srov.
§ 48 a násl. zákoníku práce). Dnes se
budeme věnovat skončení pracovního poměru výpovědí ze strany zaměstnavatele, a
to z důvodu závažného porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů
vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci (§ 52 písm. g) zákoníku práce). V následujícím textu
si ukážeme, jak by taková výpověď neměla vypadat, a rozebereme
nejčastější chyby. Správný vzor naleznete v závěru článku.
Společnost ABC, a. s.
se sídlem Hlavní 1, Praha
IČ: xxx xx xxx
zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl
B, vložka xxx
zastoupená předsedou představenstva
......................................................
Zaměstnanec:
........................................................
bytem
......................................................................
Výpověď z pracovního poměru
Pracujete v naší společnosti na základě pracovní smlouvy ze dne
....................... na pracovní pozici
...................................... s místem výkonu práce Praha.
Tímto Vám dáváme výpověď z pracovního poměru. Váš pracovní poměr
skončí uplynutím výpovědní doby, která činí jeden měsíc a začíná běžet dnem
doručení této výpovědi.
V Praze dne .......................................
...........................................................
razítko,
podpis zaměstnavatele
Nejprve se podíváme na nedostatky uvedeného vzoru č.
1.
Oproti výpovědi dané zaměstnancem, která mimo obecných
náležitostí právního úkonu ke své platnosti nevyžaduje další zvláštní
náležitosti (srov.
§ 50 odst. 3 zákoníku práce), je výpověď z
pracovního poměru, kterou dává zaměstnavatel, zejména z pohledu její platnosti,
podstatně složitější. Pro projev vůle zaměstnavatele směřující ke skončení
pracovního poměru výpovědí jsou vyžadovány určité zvláštní hmotněprávní
podmínky. Jednou z nich je důvodnost výpovědi. Výpověď z pracovního
poměru podaná zaměstnavatelem je charakteristická tím, že musí obsahovat
konkrétní uvedení důvodu výpovědi. dle ustanovení
§ 50 odst. 2 zákoníku práce může dát
zaměstnavatel zaměstnanci výpověď jen z důvodu výslovně stanoveného v
§ 52 zákoníku práce. Existenci důvodu
výpovědi musí zaměstnavatel skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možno zaměnit
s jiným důvodem s tím, že důvod výpovědi nesmí být dodatečně měněn. Uvedení a
skutkové vymezení výpovědního důvodu je hmotněprávní podmínkou výpovědi, která
v případě absence činí výpověď zaměstnavatele neplatnou.
Uvedení výpovědního důvodu je významné mimo jiné i pro
posouzení toho, zda má zaměstnanec právo na odstupné. Odstupné je ze
zákona (dle ustanovení
§ 67 zákoníku práce) spojeno v souvislosti
s výpovědí v případě výpovědi dané zaměstnavatelem z organizačních důvodů,
popřípadě z důvodu, že zaměstnanec nesmí podle lékařského posudku vydaného
zařízením závodní preventivní péče nebo rozhodnutí příslušného správního úřadu,
který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní
úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, anebo
dosáhl-li na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany
veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice.
Další význam uvedení důvodu ukončení pracovního poměru
je ve spojení s údaji uváděnými v potvrzení o zaměstnání, resp. ve
spojení s nárokem na podporu v nezaměstnanosti. Při skončení pracovního poměru
(nebo dohody o pracovní činnosti) vzniká zaměstnavateli povinnost vydat
zaměstnanci potvrzení o zaměstnání (tzv. zápočtový list) a uvést v něm mimo
jiné, zda byl pracovněprávní vztah zaměstnavatelem skončen z důvodu porušení
povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem
vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. V souladu s ustanovením
§ 39 odst. 2 písm. a) zákona č.
435/2004 Sb., o zaměstnanosti, nemá nárok na podporu v nezaměstnanosti uchazeč
o zaměstnání, se kterým byl v době posledních 6 měsíců před zařazením do
evidence uchazečů o zaměstnání skončen pracovněprávní vztah z důvodu porušení
povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané
práci zvlášť hrubým způsobem.
V následujícím textu se budeme věnovat tomu, kdy je
možné ukončit pracovní poměr z důvodu závažného porušení povinnosti
vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané
práci.
NahoruIntenzita porušení povinností zaměstnance
Zákoník práce rozlišuje několik způsobů porušení
povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem
vykonávané práci, a to:
závažné porušení povinnosti vyplývající z právních
předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci,
méně závažné porušení povinnosti vyplývající z právních
předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci,
porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů
vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci zvlášť hrubým
způsobem.
Definici toho, co se rozumí pod pojmem porušení
povinnosti, vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem
vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, závažně či méně závažně však již v
zákoníku práce nenalezneme. V tomto směru nezbývá než vycházet z ustálené
judikatury soudů České republiky, které se touto problematikou zabývaly v
řadě svých rozhodnutí např:
NahoruRozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 21 Cdo 212/2006
Pro posouzení, zda zaměstnanec porušil pracovní kázeň (pozn.
autorky: zákoník práce č. 262/2006 Sb., zákoník práce s účinností od 1. 1. 2007
používá pojem porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících
se k zaměstnancem vykonávané práci) méně závažně, závažně nebo zvlášť hrubým
způsobem, zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet. V zákoníku práce
ani v ostatních pracovněprávních předpisech nejsou pojmy méně závažné porušení
pracovní kázně, závažné porušení pracovní kázně a porušení pracovní kázně
zvlášť hrubým způsobem definovány, přičemž na jejich vymezení závisí možnost a
rozsah postihu zaměstnance za porušení pracovní kázně. Vymezení hypotézy právní
normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu. soud může
přihlédnout při zkoumání intenzity porušení pracovní kázně k osobě
zaměstnance, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění
pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení pracovní kázně, k
míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních
povinností zaměstnance, k důsledkům porušení pracovní kázně pro zaměstnavatele,
k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu apod. Zákon
zde ponechává soudu širokou možnost uvážení, aby rozhodnutí o platnosti
rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením nebo výpovědí odpovídalo tomu,
zda po zaměstnavateli lze spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr zaměstnance
u něj nadále pokračoval (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28.
6. 1995, sp. zn. 6 Cdo 53/94). Při hodnocení stupně intenzity porušení
pracovní kázně přitom není soud vázán tím, jak zaměstnavatel ve svém pracovním
řádu (nebo jiném interním předpise) hodnotí určité jednání zaměstnance
(srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19.1.2000, sp. zn. 21
Cdo 1228/99).
Pro skončení pracovního poměru na základě výpovědi je
charakteristické, že právní účinky projevu vůle nejsou vázány…