Jindy bych se zdráhal o takovém soudním rozhodnutí
vůbec referovat, protože jde o rozsudek „toliko“ soudu krajského (a ty bývají
mnohdy v dovolacím řízení zrušeny) a ode dne jeho vydání uplynul už nějaký ten
čas. Ale objevil jsem ho na internetových stránkách, kde jsou průběžně
publikována vybraná rozhodnutí vrchních a krajských soudů, přijde mi zajímavý -
tím spíše, že se týká čerpání dovolené, což nebývá tak obvyklé - a míra
„troufalosti“ dotčené zaměstnankyně doslova překypující.
Když zmíníte před personalistou ustanovení
§ 217 odst. 5 zákoníku práce, zpravidla
zareaguje a ví, že jde o paragraf, který upravuje právo zaměstnankyně
požádat zaměstnavatele o poskytnutí dovolené tak, aby navazovala bezprostředně
na skončení její mateřské dovolené (a rovněž tak zaměstnance, aby
navazovala na tu jeho část rodičovské dovolené, po kterou je žena oprávněna
čerpat mateřskou dovolenou), a tomu odpovídající povinnost zaměstnavatele
takové žádosti vyhovět. Ti zkušenější si pak s výše uvedeným pravidlem
spojí ještě ustanovení
§ 223 odst. 1 poslední
věta zákoníku práce, z něhož vyplývá, že pokud zaměstnankyně nebo zaměstnanec
nastoupí po vyčerpání této dovolené na rodičovskou dovolenou, která se
pro účely dovolené neposuzuje jako výkon práce, není možné zmíněnou
dovolenou z tohoto důvodu krátit. Zjednodušeně řečeno, výhoda výše
popsaného postupu zaměstnankyně nebo zaměstnance je v tom, že mají jistotu o
době čerpání dovolené a právo na dovolenou jim nebude v případě čerpání
rodičovské dovolené v daném kalendářním roce kráceno, což by jinak přicházelo v
úvahu.
A teď ona „troufalost“ jedné zaměstnankyně.
Otěhotněla, do nástupu na mateřskou dovolenou jí ještě pár měsíců zbývalo, ale
už požádala zaměstnavatele, aby jí doposud nevyčerpanou dovolenou určil k
čerpání tak, že bude navazovat bezprostředně na skončení její mateřské
dovolené. Zaměstnavatel se rozhodl jinak, totiž onu nevyčerpanou dovolenou
určil zaměstnankyni k čerpání tak, aby ji stihla vyčerpat ještě před
nástupem na mateřskou dovolenou. Zaměstnankyně sice v danou dobu
nepracovala, ale soudní žalobou se domáhala určení toho, že nešlo o
dovolenou (ta dle jejího názoru zůstala nevyčerpána), ale o překážku v
práci na straně zaměstnavatele, a že jí náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku
příslušela právě a jen z tohoto titulu, protože dovolenou jí měl
zaměstnavatel k čerpání určit přece na jindy, v souladu s její žádostí.
Taky Vám něco nesedí? Taky si říkáte, s jakým
předstihem by pak zaměstnankyně vlastně mohla podat žádost dle ustanovení
§ 217 odst. 5 zákoníku práce, aby jí byl
zaměstnavatel vázán a dovolenou jí takto musel určit k čerpání? Soudy se
naštěstí zmýlit nenechaly. Ten krajský zamítnutí odvolání zaměstnankyně
vysvětlil následovně: Zaměstnavatel je povinen žádosti zaměstnankyně o
poskytnutí termínu čerpání dovolené tak, aby bezprostředně navazovala na
mateřskou dovolenou, vyhovět jen v případě, neurčil-li termín čerpání celé
výměry dovolené za stávající kalendářní rok, případně zbývající části dovolené
z předchozího kalendářního roku, před nástupem zaměstnankyně na mateřskou
dovolenou, resp. před vznikem nároku na čerpání mateřské dovolené. Což
případ naší zaměstnankyně rozhodně nebyl.
Jen „na okraj“ citoval krajský soud z jednoho
komentáře k zákoníku práce, a to ve vztahu k diskutované otázce, v jakém
rozsahu je vůbec zaměstnavatel povinen zaměstnankyni dovolenou poskytnout -
jestli se zmíněná povinnost zaměstnavatele určit čerpání dovolené týká pouze
práva na dovolenou, které v okamžiku podané žádosti oprávněná zaměstnankyně má,
anebo zda se při určování dovolené zohlední i rozsah práva na dovolenou, který
zaměstnankyně splní až jejím čerpáním. Citovaný komentář (bez nároku na
správnost, protože tato věc nebyla ještě judikována Nejvyšším soudem) k tomu
uvádí: „Ustanovení
§ 217 odst. 5 zákoníku práce
zaměstnavateli pouze bez bližšího určení ukládá, že pokud oprávněný zaměstnanec
požádá o poskytnutí dovolené tak, aby bezprostředně navazovala na…
