Více pracovněprávních vztahů u jednoho
zaměstnavatele
Že zaměstnanec může u jednoho a téhož zaměstnavatele
vykonávat práci souběžně ve více základních pracovněprávních vztazích, není
pochyb. Kombinace jsou různé, nejčastěji jde ale o pracovní poměr spolu s
některou z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr (dohodou o pracovní
činnosti nebo dohodou o provedení práce). Co už může naopak pochybnosti
vyvolávat, je výklad pravidla obsaženého v ustanovení § 34b odst. 2 zákoníku práce, tedy pravidla, že
zaměstnanec v dalším základním pracovněprávním vztahu u téhož zaměstnavatele
nesmí vykonávat práce, které jsou stejně druhově vymezeny. Otázka je
nasnadě - kdy lze uvedený souběh považovat už za rozporný se zákonem, protože
druhové vymezení prací není odlišné?
Nad touto otázkou se musel zamyslet Nejvyšší soud.
Posuzoval totiž případ zaměstnance, který se v pracovní smlouvě zavázal
vykonávat práci řidiče na rozvoz zboží, aby pak uzavřel s týmž
zaměstnavatelem dohodu o pracovní činnosti k výkonu práce výběr peněz při
rozvozu zboží. Na základě této dohody o pracovní činnosti zaměstnanec
prováděl při výkonu práce řidiče výběr peněžní hotovosti od zákazníků za dodané
zboží, které jako řidič rozvážel. Doba odpracovaná jím při pracovní činnosti
spočívající ve výběru peněz při rozvozu zboží nebyla přitom zaměstnavatelem
zvlášť evidována. To, na co zaměstnanec zprvu přistoupil, se následně stalo
předmětem soudního sporu. Zaměstnanec měl v žalobě zato, že výkon práce v
pracovním poměru se časově i obsahově prolínal s prací dle dohody o pracovní
činnosti, že tím na popud zaměstnavatele byla zakrývána přesčasová
práce, kterou zaměstnanec nedostal proplacenu mzdou ani příplatkem.
Nejvyšší soud uvažoval mj. takto: Zákoník práce
neomezuje rozsah dalšího pracovního poměru u téhož zaměstnavatele. Rozsah
dalších pracovněprávních vztahů založených dohodami o pracích konaných mimo
pracovní poměr omezuje pouze příslušnými limity (v současné době limitem
300 hodin v kalendářním roce u dohody o provedení práce a v průměru polovinou
stanovené týdenní pracovní doby za vyrovnávací období ve vztahu k dohodě o
pracovní činnosti). Stejně tak zmíněný právní předpis ani nestanoví, že by
zaměstnanec musel vykonávat práci v dalším pracovním poměru nebo na základě
dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr jen mimo pracovní dobu stanovenou
pro původní pracovní poměr. Jediným omezením pro vznik dalšího základního
pracovněprávního vztahu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem je podmínka, že
práce, kterou má zaměstnanec v dalším pracovněprávním vztahu vykonávat, je
jiného druhu než práce vykonávaná v původním pracovním poměru. Účelem
této právní úpravy je zamezit obcházení ustanovení zákoníku práce o pracovní
době, době odpočinku a práci přesčas, k němuž by při výkonu práce stejného
druhu v dalším pracovněprávním vztahu mohlo docházet.
A pak přišlo…