Nález 11/2008 SbNU, sv.48, K povinnosti francouzských zaměstnanců platit v České republice pojistné na sociální zabezpečení

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 48, nález č. 11

I. ÚS 629/06

K povinnosti francouzských zaměstnanců platit v České republice pojistné na sociální zabezpečení

Přehodnocení interpretace ze strany správních úřadů nebo soudů za nezměněného stavu interpretovaných právních předpisů jistě není vyloučeno. Představuje však závažný zásah do právní jistoty a intenzitu tohoto zásahu je nutno posuzovat vždy ve světle individuální situace. Legitimita změny správní praxe závisí na otázce, do jaké míry mohl adresát normy rozumně počítat s tím, že se výklad dané normy změní, a to i za nezměněných právních předpisů. To platí zejména se zřetelem na ustálenost, jednotnost, dlouhodobost a určitost správní praxe, na význam daného výkladu práva pro adresáty právní normy i s ohledem na změnu právních předpisů s danou správní praxí souvisejících a na eventuální změnu relevantních společenských okolností, které mohou objektivně přispívat k poznání správného výkladu práva (a tedy k poznání práva v materiálním smyslu). V každém případě ovšem platí, že změna dlouhodobé správní praxe nebo soudně-správní judikatury - za nezměněného stavu právních předpisů - může nastat jen ze závažných a principiálních důvodů směřujících k dosažení určité právem chráněné hodnoty. V žádném případě se však nesmí dít svévolně.

Předpokladem toho, aby byla mezinárodní smlouva součástí právního řádu, je i to, že tato mezinárodní smlouva byla ratifikována se souhlasem Parlamentu, resp. některým z předchůdců Parlamentu na území České republiky nebo bývalého Československa.

Soustavná praxe orgánů státní správy sociálního zabezpečení vytvořila oprávněná očekávání adresátů příslušných právních norem v oblasti nemocenského pojištění.

Soustavná praxe orgánů státní správy sociálního zabezpečení, kontinuálně existující až do počátku roku 2004, tedy dotvořila české právo v jeho materiální podobě tak, že v relevantní době nemohla být použita Všeobecná úmluva o sociální bezpečnosti mezi Československem a Francií ze dne 12. 10. 1948 místo úpravy zákonné. Francouzští státní příslušníci, kteří neměli v České republice trvalý pobyt a byli činní v České republice pro zaměstnavatele v pracovněprávním vztahu uzavřeném podle cizích právních předpisů, tedy nebyli účastni na pojištění podle zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění účinném do 31. 12. 2003 [s odkazem na ustanovení § 5 písm.b) citovaného zákona].

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně - ze dne 15. ledna 2008 sp. zn. I. ÚS 629/06 ve věci ústavní stížnosti Sodexho společné stravování a služby, s. r. o., proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Ads 45/2005-79 ze dne 20. 7. 2006 a proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 12 Cad 20/2004-48 ze dne 2. 3. 2005, vydaným ve věci platebního výměru Pražské správy sociálního zabezpečení, kterým byla stěžovatelce stanovena povinnost uhradit nedoplatek na pojistném na sociální zabezpečení a na příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.