Nález 111/2009 SbNU, sv.53, K sociálnímu zabezpečení francouzských zaměstnanců v České republice
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 53, nález č. 111
I. ÚS 591/06
K sociálnímu zabezpečení francouzských zaměstnanců v České republice
V okamžiku, kdy Nejvyšší správní soud odmítl důvod změny praxe orgánů sociálního zabezpečení, spočívající v nesprávném výkladu novely Ústavy, účinné počínaje 1. červnem 2002, bylo na správních soudech v čele s Nejvyšším správním soudem, aby chránily oprávněná očekávání adresátů v trvající existenci jejich práv a povinností za právního stavu trvajícího v nezměněné podobě až do 31. prosince 2003. Ústavní soud nevylučuje ani případnou změnu kontinuálně trvající praxe správních úřadů při výkladu zákona. V daném případě poté, co jako nesprávný odpadl argument použití čl. 10 Ústavy v novém znění, však změna praxe orgánů správy sociálního zabezpečení nemohla být ničím jiným než svévolí, a nikoliv legitimní a principiální změnou výkladu práva. Pokud Nejvyšší správní soud změnu správní praxe zcela novým způsobem ex post de facto justifikoval, dopustil se sám libovůle mající protiústavní rozměry. Postupem správních soudů bylo tedy porušeno základní právo stěžovatelky zaručené čl. 36 odst. 2 Listiny. Rovněž byl uvedeným postupem porušen čl. 4 odst. 1 Listiny a čl. 1 odst. 1 Ústavy, neboť důležitou náležitostí právního státu je i ochrana důvěry osob v právo.
Nález
Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Františka Duchoně a soudců Ivany Janů a Vojena Güttlera - ze dne 6. května 2009 sp. zn. I. ÚS 591/06 ve věci ústavní stížnosti Obchodně-finanční společnosti, spol. s r. o., se sídlem Václavské nám. 55, 110 00 Praha 1, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2006 č. j. 6Ads 68/2005-74, kterým byla zamítnuta stěžovatelčina kasační stížnost, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2005 č.j.12 Cad 3/2005-44, kterým byla zamítnuta stěžovatelčina žaloba ve správním soudnictví proti rozhodnutí ve věci sociálního zabezpečení stěžovatelčina francouzského zaměstnance, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení.
Výrok
I. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 31. května 2006 č.j. 6 Ads 68/2005-74 a rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18.května 2005 č. j. 12 Cad 3/2005-44 byla porušena základní práva stěžovatelky zakotvená v článku 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, stejně jako byla porušena ochrana důvěry stěžovatelky v právo podle článku 1 odst. 1 Ústavy.
II. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. května 2006 č.j. 6 Ads 68/2005-74 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18.května 2005 č. j. 12 Cad 3/2005-44 se ruší.
Odůvodnění
I.
1. Včas a řádně podanou ústavní stížností stěžovatelka napadla v záhlaví tohoto nálezu označená rozhodnutí obecných soudů a navrhla Ústavnímu soudu jejich zrušení. Tvrdila, že jimi bylo porušeno její základní právo na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Zároveň mělo dojít k porušení čl. 1 Ústavy.
2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a vyžádaného spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 12 Cad 3/2005 zjistil Ústavní soud následující:
3. Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne…
