Přehled judikatury trochu jinak - Náhradní volno za práci přesčas

Ta možnost je ve mzdové i platové sféře stejná. Totiž možnost, aby se zaměstnavatel dohodl se zaměstnancem na případném poskytnutí náhradního volna za práci přesčas. Rozdíl je ale v tom, namísto čeho to náhradní volno vlastně je. Pokud je zaměstnanec odměňován platem, pak náhradní volno supluje plat za práci přesčas jako takový (tj. jak poměrnou část platu, tak příplatek). Proto se zaměstnanci za dobu čerpání náhradního volna dle ustanovení § 127 odst. 1 ZP plat nekrátí. Takto si zaměstnavatel ve mzdové sféře nemůže sám od sebe dovolit postupovat. Jak vyplývá z ustanovení § 114 odst. 1 ZP, náhradní volno přísluší zaměstnanci odměňovanému mzdou "jen" místo příplatku za práci přesčas. Dosažená mzda za práci přesčas by tak měla být zaměstnanci v souladu s ustanovením § 141 odst. 1 ZP poskytnuta zaměstnavatelem do konce kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém byla práce přesčas vykonána. Za dobu čerpání náhradního volna se proto zaměstnanci logicky ničeho nedostává.

Tento rozdíl a tím pádem i výkyv ve výši mzdy zaměstnance za jednotlivé měsíce (podle toho, kdy byla práce přesčas vykonána a kdy došlo k čerpání náhradního volna za ni) se snaží někteří zaměstnavatelé – a často i na přání samotných zaměstnanců – překonat dohodou s nimi v tom smyslu, že dosažená mzda za práci přesčas bude zaměstnanci poskytnuta zaměstnavatelem až společně se mzdou za měsíc, ve kterém dojde k čerpání náhradního volna, popř. za měsíc, kterým uplynula doba, v níž měl zaměstnavatel čerpání tohoto náhradního volna určit. Je taková dohoda možná? Lze se od ustanovení § 141 odst. 1 ZP tímto způsobem a v tomto duchu odchýlit?

Orgány inspekce práce byly přesvědčeny, že nikoliv. A nezřídka zhodnotily uvedený postup zaměstnavatele jako přestupek na úseku odměňování zaměstnanců a uložily mu pokutu. Jeden ze zaměstnavatelů se takovému rozhodnutí bránil ve správním soudnictví a věc se stala předmětem řízení o kasační stížnosti u…