Přehled judikatury trochu jinak - Odstoupení od konkurenční doložky bez uvedení důvodu

Další případ, kdy se Nejvyšší soud neshodl s Ústavním soudem a zaměstnavatel musí být proto ostražitý. Tentokrát na téma, zda si může zaměstnavatel sjednat se zaměstnancem v konkurenční doložce možnost odstoupení od ní bez uvedení důvodu (případně z jakéhokoliv důvodu) a na tomto smluvním základě pak skutečně postupovat (zásadně ještě v době trvání pracovního poměru, jak to vyžaduje ustanovení § 310 odst. 4 ZP).

Abyste byli v obraze... Nejvyšší soud ve své dosavadní judikatuře dovodil, že takové ujednání o odstoupení od konkurenční doložky neobstojí, že je v rozporu s principem ochrany zaměstnance a že by tím byl zaměstnavatel nedůvodně zvýhodněn na úkor zaměstnance. Proto když v posuzované věci zaměstnavatel pár dnů před skončením pracovního poměru odstoupil od konkurenční doložky uzavřené se zaměstnancem a odkazoval se na ujednání, že to může být bez udání důvodu, soudy se v řízení vyvolaném žalobou zaměstnance na zaplacení peněžitého vyrovnání držely nastoleného kursu a odstoupení od konkurenční doložky označily za neplatné (jinak řečeno vyhověly požadavku zaměstnance na zaplacení zmíněné finanční částky). Učinily tak přesto, že to byl zaměstnanec sám, kdo do konkurenční doložky takové ujednání dát chtěl.

Protože žádný právní předpis otázku vymezení důvodů pro odstoupení od konkurenční doložky neřeší, je jasné, že v daném případě jde o soudcovské dotváření práva, které podléhá přísným měřítkům ústavnosti. Ústavní soud přitom k ústavní stížnosti zaměstnavatele dovodil, že obecné soudy těmto měřítkům nevyhověly. Odmítl názor Nejvyššího soudu o kategorickém a plošném zákazu smluvních ujednání, jež by opravňovala zaměstnavatele odstoupit od konkurenční doložky "bez udání důvodu" (případně "z kteréhokoliv důvodu"). Takový zákaz podle něho totiž vede k nepřípustnosti odstoupení zaměstnavatele v průběhu celého trvání pracovního poměru zaměstnance, třeba i…