Přehled judikatury trochu jinak - Spor o platnost rozvázání pracovního poměru a náhrada za potencionální dovolenou

V případě neúspěšného soudního sporu o platnost rozvázání pracovního poměru je to pro zaměstnavatele naprosto zásadní věc – když zaměstnanec písemně oznámil, že trvá na pokračování pracovního poměru, a dle ustanovení § 69 odst. 1 ZP je mu zaměstnavatel v takovém případě povinen poskytnout náhradu mzdy (platu) ve výši průměrného výdělku za dobu ode dne písemného oznámení až do okamžiku, kdy mu umožní pokračovat v práci, dojde k platnému skončení pracovního poměru, resp. skončí pravomocně soudní spor, zahrnuje tato náhrada také náhradu za potencionální dovolenou, kterou zaměstnanec během soudního sporu nečerpal? A vzniklo zaměstnanci za tuto dobu vůbec právo na dovolenou?

Nejvyšší soud dlouhodobě rozhodoval v tom smyslu, že žádné právo na extra náhradu za dovolenou zaměstnanci nevzniká. Odůvodňoval to speciální právní úpravou obsaženou v ustanovení § 69 až § 72 ZP. Takový přístup trochu zviklal jedním ze svých usnesení Ústavní soud, a to s odkazem na judikaturu Soudní dvora Evropské unie. Jinak řečeno, vybídl Nejvyšší soud k tomu, aby svůj původní závěr nechal "zrevidovat" přes nutný soulad s evropským právem a zaměstnavatelé či zaměstnanci v tom měli definitivně jasno.

Nejvyšší soud to vyslyšel a podal žádost o posouzení svého postupu v rámci předběžné otázky. V odůvodnění své žádosti svůj závěr hájí. Mj. v něm uvádí, že soudní praxe v České republice jednoznačně směřuje k uplatnění zásady, že v případě nezákonného rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele musí být zaměstnanci odčiněny veškeré újmy, které tímto zaměstnanci vznikly, aby bylo dosaženo stavu, jako kdyby pracovní poměr i v době sporu o platnost…