2023.09.05
Přehled judikatury trochu jinak – Uzavírání pracovního poměru na dobu určitou
JUDr. Petr Bukovjan
Chce-li zaměstnavatel uzavřít se zaměstnancem pracovní poměr na dobu určitou, musí respektovat obecné pravidlo obsažené v ustanovení § 39 odst. 2 ZP. V praxi je známé pod označením "třikrát tři" nebo též "třikrát a dost". Jazyk právního předpisu ho vyjadřuje následovně: "Doba trvání pracovního poměru na dobu určitou mezi týmiž smluvními stranami nesmí přesáhnout 3 roky a ode dne vzniku prvního pracovního poměru na dobu určitou může být opakována nejvýše dvakrát. Za opakování pracovního poměru na dobu určitou se považuje rovněž i jeho prodloužení. Jestliže od skončení předchozího pracovního poměru na dobu určitou uplynula doba 3 let, k předchozímu pracovnímu poměru na dobu určitou mezi týmiž smluvními stranami se nepřihlíží."
Ono pravidlo neplatí samozřejmě bezvýjimečně. Zaměstnavatel se jím nemusí řídit, pokud si najde některou ze zákonem předpokládaných výjimek. Jednou z nich je postup dle ustanovení § 39 odst. 4 ZP. Nezbytné za tímto účelem je, aby si zaměstnavatel obhájil vážné provozní důvody nebo důvody spočívající ve zvláštní povaze práce, na jejichž základě po něm nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnanci navrhl založení pracovního poměru na dobu neurčitou. To samo o sobě ale nestačí. Zaměstnavatel si musí být rovněž jistý, že jeho odlišný postup bude těmto důvodům přiměřený, a hlavně musí celou věc náležitě formalizovat. Pokud u něho působí odborová organizace, děje se tak prostřednictvím písemné dohody s ní. Jen zaměstnavatel, u kterého tito zástupci zaměstnanců nepůsobí, může tuto písemnou dohodu nahradit svým vnitřním předpisem.
Zákon pro zmíněnou písemnou dohodu (rozuměj též vnitřní předpis) předepisuje obsahové náležitosti. Nedávno se Nejvyšší soud právě vymezením obsahových náležitostí takové dohody zabýval a jeho náhled stojí za pozornost:
1. Bližší vymezení…