Přivýdělek při mateřské a rodičovské dovolené a zdravotní pojištění

     V možnosti přivýdělku při mateřské nebo rodičovské dovolené můžeme shledávat motivaci jak pro zaměstnankyni (případně zaměstnance), tak pro zaměstnavatele. Na straně zaměstnankyně to může být snaha vylepšit osobní, resp. rodinný rozpočet, udržet si kvalifikaci nebo zkrátka dlouhodoběji „nevypadnout“ z pracovního procesu. Na straně zaměstnavatele lze touto cestou pokrýt dočasnou potřebu provedení určitých činností třeba i při práci na zkrácený pracovní úvazek, a tudíž s nižší nákladovostí.

     Podíváme-li se na problematiku mateřské a rodičovské dovolené ve zdravotním pojištění, pak je zapotřebí vycházet z těchto zásad:

• pokud jsou muž nebo žena zařazeni u své zdravotní pojišťovny alespoň po část kalendářního měsíce jako osoby na mateřské nebo rodičovské dovolené, mají v příslušném měsíci z pohledu zdravotního pojištění vyřešen svůj pojistný vztah;

• za každou takovou osobu obdrží zdravotní pojišťovna v roce 2014 (fakticky od listopadu 2013) měsíčně částku 787 Kč, což je 13,5 % z částky 5 829 Kč;

• po narození dítěte se na zákonného zástupce vztahuje povinnost přihlásit toto dítě do 8 dnů po narození u té zdravotní pojišťovny, u které je v den narození pojištěna jeho matka. Nesplnění této povinnosti je pod sankcí, neboť za narozené dítě platí pojistné na zdravotní pojištění taktéž stát.

• stát je plátcem pojistného po celou dobu trvání mateřské nebo rodičovské dovolené nebo pobírání rodičovského příspěvku;

• pokud je žena zaměstnána, oznamuje její nástup na mateřskou dovolenou (tedy zařazení do kategorie osob, za které platí pojistné stát) zaměstnavatel, v ostatních případech je její povinností sdělit zdravotní pojišťovně tuto změnu osobně. Vždy je nutno respektovat zákonnou osmidenní lhůtu pro splnění této povinnosti.

• vyměřovacím základem je vždy dosažený příjem, tedy bez nutnosti dopočtu do minimálního vyměřovacího základu za situace, kdy registrace ve „státní“ kategorii trvá po celý kalendářní měsíc, bez ohledu například na dobu trvání pracovního poměru v rámci kalendářního měsíce, případnou dobu nemoci, počet pracovněprávních vztahů u jednoho nebo u více zaměstnavatelů apod.

• ustanovení § 3 odst. 9 písm. c) zákona č. 592/1992 Sb. uvádí situaci, kdy se minimální vyměřovací základ zaměstnance snižuje na poměrnou část podle počtu kalendářních dnů, ve kterých se zaměstnanec stal nebo přestal být v průběhu měsíce osobou, za kterou platí pojistné stát, dle příkladu: