Při poskytování záloh na pracovní cesty, zejména
zahraniční, jejich vyúčtování a vypořádání se zaměstnancem, se stále vyskytují
nedostatky. Svědčí o tom také řada dotazů týkajících se zejména výběru
kurzů a jejich použití pro přepočet měn při stanovení výše přeplatku či
doplatku a pro účtování o cestovních náhradách. V tomto článku si připomeneme a
na příkladech uvedeme možné způsoby poskytnutí zálohy na cestovní náhrady a
její vypořádání.
Zaměstnanci, který je vyslán na tuzemskou anebo na
zahraniční pracovní cestu, je zaměstnavatel povinen podle
§ 183 odst. 1 zákoníku práce poskytnout
zálohu až do předpokládané výše cestovních náhrad, pokud se nedohodne se
zaměstnancem, že záloha poskytnuta nebude. Takovou dohodu lze sjednat písemně i
ústně. Za souhlas udělený mlčky se považuje i případ, kdy zaměstnanec odjel na
pracovní cestu bez zálohy. Vzhledem k tomu, že jde vždy o individuální dohodu
mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, nelze případné neposkytování záloh sjednat
v kolektivní smlouvě ani stanovit ve vnitřním předpise.
Při poskytování zálohy na cestovní náhrady nejde o
zálohu jen na stravné či kapesné, ale o zálohu na všechny druhy cestovních
náhrad, tj. i na jízdní výdaje, výdaje za ubytování a nutné vedlejší
výdaje. Zálohu lze poskytnout i na jiné výdaje, např. na nákup pohonných hmot
do služebního automobilu, nákup materiálu apod. Je však vhodné, aby tato záloha
byla poskytnuta samostatně. Záloha na cestovní náhrady může být zaměstnanci
poskytnuta v hotovosti, formou cestovního šeku či zapůjčením firemní platební
karty. Vzhledem k tomu, že to zákoník práce ani jiný předpis nezakazuje, lze se
dohodnout se zaměstnancem, že mu bude záloha poskytnuta převodem na jeho účet u
banky.
Je-li záloha poskytována v hotovosti, může být
poskytnuta nejen ve měně, ve které se vypočítává podle vyhlášky ministerstva
financí zahraniční stravné, ale i v jakékoliv jiné dohodnuté měně, tedy např.
také v české měně. Z hlediska zaměstnance je nejvhodnější, aby mu záloha byla
poskytnuta v měně státu, kam byl na pracovní cestu vyslán, protože v ní bude
zaměstnanec hradit ubytování, jízdní výdaje apod. a nemusí po příjezdu do
tohoto státu vyhledávat směnárnu.
Poskytnutí platební karty zaměstnanci (např. s
omezenou výší čerpání) je výhodné pro zaměstnance i pro zaměstnavatele.
Zaměstnanec má neustále k dispozici potřebné prostředky a zaměstnavatel má i
při dlouhodobé pracovní cestě zaměstnance přehled o konkrétních výdajích včetně
podkladů pro jejich zaúčtování.
Pokud zaměstnanci nebyla na zahraniční pracovní cestu
poskytnuta záloha, bude muset k úhradám cestovních výdajů používat svou vlastní
cizí měnu, což je vzhledem k nezbytnosti použití kurzů pro přepočet měn
uvedených v
§ 184 ZP (viz dále) z jeho hlediska
zpravidla nevýhodné.
Po ukončení pracovní cesty je podle
§ 183 odst. 3 ZP
zaměstnanec povinen do deseti pracovních dnů předložit zaměstnavateli
všechny písemné doklady nezbytné k provedení vyúčtování cestovních náhrad,
příp. vrátit nevyúčtovanou zálohu. Uvedenou lhůtu lze změnit dohodou mezi
zaměstnavatelem a zaměstnancem. Nedodržení této lhůty však nemá za následek
ztrátu práva zaměstnance na náhradu cestovních výdajů, protože podle
§ 329 ZP a
§ 101 občanského zákoníku je promlčecí
doba tříletá.
Ve vyúčtování provedeném např. na tiskopise cestovního
příkazu anebo jinou formou musí zaměstnanec uvést časový průběh pracovní cesty
(u zahraniční pracovní cesty také okamžiky překročení státních hranic
příslušných států) a předložit příslušné doklady prokazující oprávněnost výše
jízdních výdajů, výdajů za ubytování a nutných vedlejších výdajů. Je povinen
také uvést pravdivé informace o tom, zda v průběhu pracovní cesty obdržel
bezplatně jídlo charakteru snídaně, oběda či večeře.
Po předložení všech potřebných dokladů zaměstnancem je
zaměstnavatel povinen do deseti pracovních dnů, není-li dohodnuto se
zaměstnancem jinak, uspokojit nároky zaměstnance týkající se příslušné pracovní
cesty (rozdíl proti poskytnuté záloze). Uvedenou lhůtu nelze prodloužit na
základě ujednání v kolektivní smlouvě nebo ustanovením vnitřního předpisu.
Zaměstnavatel se však může se zaměstnancem (s každým samostatně) např.
dohodnout, že doplatky i přeplatky cestovních náhrad budou vzájemně
vypořádávány převodem na příslušný účet zaměstnance či zaměstnavatele, anebo v
pokladně jeden den v měsíci, současně se mzdou apod.
Jestliže zaměstnanec poskytnutou zálohu nevyúčtuje, je
zaměstnavatel podle
§ 147 odst. 1 písm. d) ZP oprávněn
tuto zálohu zaměstnanci srazit ze mzdy. Případný nárok zaměstnance na
cestovní náhrady tím však není dotčen.
Specifika vypořádání cestovních náhrad ze zahraniční
pracovní cesty spočívají v tom, že výše jednotlivých druhů náhrad se zjišťují v
cizích měnách a mohou se vypořádávat v jiných než zjištěných měnách. Dochází
tak přitom zpravidla vždy k měnovým přepočtům. Významnou úlohu přitom má
způsob poskytnutí zálohy, měna, ve které byla poskytnuta, i
výše této zálohy poskytnuté zaměstnanci na příslušnou pracovní
cestu.
Aby mohla být zjištěna výše přeplatku anebo
doplatku cestovních náhrad týkající se příslušné pracovní cesty, je nutno
provést přepočet zjištěných částek v cizích měnách nejlépe na měnu, ve které
byla zaměstnanci na tuto pracovní cestu poskytnuta záloha, a porovnat celkový
nárok zaměstnance na cestovní náhrady s její výší. Pro tyto přepočty se použijí
kurzy uvedené v ustanoveních
§ 183 a
§ 184 ZP, tj. v případě, kdy:
zaměstnanci byla poskytnuta záloha na cestovní
náhrady:
kurz z dokladu o směně poskytnuté měny v zahraničí,
anebo
kurz ČNB platný v den poskytnutí zálohy,
zaměstnanci nebyla záloha poskytnuta:
Pro uvedený účel nelze použít kurzy účetní,
neboť ty se používají v účetnictví účetní jednotky při účtování o uskutečněném
účetním případu. Výpočet výše nároku zaměstnance na cestovní náhrady, výše
přeplatku či doplatku, tj. částek k vypořádání se zaměstnancem, však ještě není
okamžikem uskutečnění účetního případu.
Způsob vypořádání zálohy poskytnuté zaměstnanci na
cestovní náhrady záleží na tom, zda zaměstnanci vznikl přeplatek anebo
doplatek. V případě přeplatku může zaměstnanec vrátit zaměstnavateli
příslušnou částku:
v měně, ve které mu byla poskytnuta záloha,
v měně, na kterou poskytnutou měnu v zahraničí
směnil,
v české měně, anebo
v jakékoli kombinaci uvedených měn.
Vznikl-li zaměstnanci nárok na doplatek, doplatí
zaměstnavatel zaměstnanci příslušnou částku v české měně anebo v jiné
dohodnuté měně.
Přeplatek anebo část přeplatku, který se týká
příslušné pracovní cesty a který zaměstnanec zaměstnavateli vrací v české
měně, i doplatek poskytovaný za příslušnou pracovní cestu
zaměstnanci v české měně, se podle ustanovení
§ 183 odst. 3 a 4 ZP
zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru. Přeplatek ani doplatek v cizí
měně se nezaokrouhluje a případný rozdíl se vypořádává v české
měně.
Poznámka:
Vzhledem k tomu, že předmětem
tohoto článku není účtování o cestovních náhradách, připomínám pouze to, že při
účtování o uskutečnění účetního případu, který nastal v cizí měně, je nutno
vždy v účetnictví účetní jednotky provést také přepočet cizoměnových hodnot na
českou měnu. K těmto přepočtům se však nepoužijí shora uvedené kurzy, ale kurzy
uvedené v souladu se zákonem o účetnictví ve vnitřní účetní směrnici účetní
jednotky platné pro příslušný okamžik uskutečnění daného účetního
případu.Příklad č. 1
Vrácení přeplatku v různých měnách
Zaměstnanec byl od 25. 5. 2009 do 29. 5. 2009 na zahraniční
pracovní…