Od 1. 10. 2004, kdy se stalo součástí našeho právního
řádu, nabývá agenturní zaměstnávání stále většího významu. To s sebou
nese jak pozitiva, tak některé negativní stránky, na které je třeba reagovat
mj. účinnější kontrolou nebo adekvátní změnou právní úpravy. Není
náhodou, že Státní úřad inspekce práce zařadil do svého ročního programu
kontrolních akcí jak pro rok 2007, tak pro rok 2008 také dodržování
pracovněprávních předpisů při zaměstnávání fyzických osob agenturami
práce. Se zvyšujícím se počtem agenturních zaměstnanců přicházejí totiž
problémy a porušování nebo obcházení zákonných předpisů. Na začátku roku 2009
dozná pak zaměstnávání fyzických osob za účelem výkonu jejich práce pro jinou
právnickou nebo fyzickou osobu, tzv. uživatele, změn v souvislosti s velkou
novelou zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších
předpisů, a dalších právních předpisů.
NahoruVýsledky kontrol agenturního zaměstnávání
Dne 27. 5. 2008 publikoval Státní úřad inspekce práce
zprávu obsahující Poznatky za rok 2007. Jak vyplývá z této zprávy, při
provádění těchto kontrol se kladl důraz zejména na zajištění rovných
pracovních a mzdových podmínek se zaměstnanci uživatele. Kontrol bylo
provedeno celkem 63, přičemž ve 47 případech zjistily oblastní inspektoráty
práce nedostatky. Pomineme-li jedno z nejčastějších porušení, které ale
zjišťují orgány inspekce práce také u ostatních zaměstnavatelů a které spočívá
v nedodržení informační povinnosti dle ustanovení
§ 37 zákoníku práce, inspektoři zahrnuli do protokolů o
výsledcích kontrol zejména následující porušení:
1. Agentura práce přidělila zaměstnance k uživateli bez
písemného pokynu, nebo tento pokyn neobsahoval předepsané náležitosti.
Písemný pokyn je vedle pracovní smlouvy (dohody o
pracovní činnosti) se zaměstnancem a dohody o dočasném přidělení s uživatelem
třetím z dokumentů, na kterých stojí agenturní zaměstnávání. Na základě
tohoto pokynu totiž agentura práce přiděluje zaměstnance ke konkrétnímu
uživateli a jeho prostřednictvím se realizuje závazek zaměstnance vyplývající z
pracovní smlouvy (dohody o pracovní činnosti). Co má pokyn obsahovat, určuje
demonstrativním výčtem ustanovení
§ 309 odst. 2 zákoníku práce.
2. V několika případech nebyly zajištěny rovné pracovní a
mzdové podmínky. Jednalo se spíše o nedostatky ve formálních postupech
stanovených zákoníkem práce agentuře práce a uživateli než o vlastní nerovné
zacházení.
Požadavkem na zajištění rovných pracovních a mzdových
(platových) podmínek mezi agenturním zaměstnancem a tzv. srovnatelným
zaměstnancem uživatele brání zákon dumpingu pracovní síly. Informace o
rovných pracovních a mzdových (platových) podmínkách je proto povinnou
náležitostí jak dohody o dočasném přidělení, tak výše zmíněného písemného
pokynu. Pokud by tyto podmínky zajištěny nebyly, má agenturní (dočasně
přidělený) zaměstnanec právo obrátit se na agenturu práce, aby dodržení
popsaného pravidla zajistila a uspokojila tak jeho práva.
Od samého počátku nové právní úpravy bylo předmětem
diskusí vymezení toho, co všechno lze vlastně považovat za pracovní a mzdové
(platové) podmínky, u nichž musí být zajištěna srovnatelnost. U mzdových
(platových) podmínek problém není. Pokud jde o další pracovní podmínky,
přikláním se k názoru, který jimi rozumí především práva přiznaná na základě
zákona (např. právo na zvýšenou výměru dovolené nebo na zvýhodněné poskytování
pracovního volna, a to i s náhradou mzdy či platu, při překážkách v práci).
Jako neúčelné by mi naopak přišlo, kdyby mělo být takovému pojmu podřazeno i
poskytování některých benefitů zaměstnavatelem ze zisku.
3. Třetí v pořadí co do počtu porušení byla oblast evidence
pracovní doby, práce přesčas, noční práce a pracovní pohotovosti.
Z podnětů a z poradenství mají oblastní inspektoráty
práce poznatky, že agentura práce sice vede evidenci pracovní doby, ale
uživatel příslušnou evidenci vykazuje s odlišnými údaji. Otázkou tedy pak
zůstává, v jakém rozsahu vůbec agenturní zaměstnanec pracoval a která z
uvedených evidencí odpovídá skutečnosti.
V současné době projednávaný návrh…